Blíží se konec roku, a tak je načase i bilancovat českou hudební produkci za celou sezonu. Ovšem pozor: jedna z nejoriginálnějších nahrávek letošního roku vychází až nyní. Debutové album Bingriwingri nesourozenecké kapely Bratři Orffové.
Mrazivý zimní závan do domácí lo-fi elektrofolkové scény přichází zpod Jeseníků, z Krnova. Je to už nějakou dobu (léto 2002), co se tady v nahrávacím studiu sešli Lukáš Novotný a Ivan Gajdoš, aby vytvořili své první skladby. Novotný následně výsledek společného nahrávání odváží do Prahy (pracuje v PR oddělení Paláce Akropolis), kde písničky Sova, Bingriwingri a Na hadím ocase představuje Tomáši Dvořákovi (Floex) a Matouši Godíkovi (ZKA4T). Oba dva nabízejí pomocnou ruku při postprodukci, druhý z nich se dokonce stává plnohodnotným členem kapely, nyní již tria, a u většiny skladeb má na starosti závěrečnou mixáž.
Čas jde dál, v Krnově vznikají další skladby a republika se s „Bratry“ zvolna seznamuje na kompilacích Office (vyšla jako příloha časopisu Ultramix) a Algidance chillout vol. 2, kde o sobě dávají vědět písní Onyta Almyim. Jde o přepracovanou tatarskou lidovou skladbu, původně zaslechnutou na koncertě krnovských učitelů lidušky. Rok 2005 je oproti tomu nesmírně hektický. Bratři nacházejí své vydavatelství (pražské Quazi Delict Records) a na konci května oznamují datum vydání svého debutu. Křest alba Bingriwingri se uskutečnil 27. října (oficiálně pak deska vyšla poslední říjnový den) v krnovské „bráně do hor“, přičemž Orffové pro tuto příležitost sestavili speciální sedmičlennou živou sestavu, již tvoří vibrafon, baskytara, bicí a další perkuse, trumpeta, syntetizátor a dvě kytary.
Bingriwingri však místy působí dojmem, jako by ji nahrával celý orchestr pod vedením velkého mistra: všechny hudební myšlenky tažené k optimálnímu výsledku, ovšem nikdy překombinované. Díky důslednému propojení vokálu Ivana Gajdoše s hudebním podkladem mohou elektronické efekty chvílemi dýchat jako živé nástroje. Je zbytečné šermovat přemrštěnou chválou, ale Bratři Orffové zkrátka zkusili něco, co může být s odstupem let považováno za jednu z prvních domácích předzvěstí opravdového „folku budoucnosti“, na jehož reálnou a neexperimentální podobu jsme v Česku teprve čekali.
Jedenáct skladeb alba se okolo vás jen prosmýkne: cca dvaačtyřicet minut není mnoho, ale právě tolik na to, aby se z kvality nestala kvantita a posluchač se začal těšit na koncert či další desku. Bingriwingri se odráží v mnoha plochách a stylech, od downtempa, přibroušeného dopady metliček na bicí, přes akustický a odlehčený „slowbreakbeat“ či najazzlý rytmus až po optimistické zpívánky.
Samozřejmě se sluší upozornit na originálně vyřešený kartonový booklet, jenž je dílem designéra Jiřího Libánského. Vevnitř pak na posluchače čeká další překvapení – kapesní galerie současného českého umění. Bratři oslovili dvanáct umělců, aby každý vizuálně ztvárnil libovolnou ruční technikou skladbu dle vlastního výběru. Píseň Odcizení například znázornil i hudebně zainteresovaný Tomáš Dvořák, Sovu zase režisér Tomáš Luňák, který k ní ostatně natočil i videoklip.
Album Bingriwingri je předvánoční dar. Není přezvučeno, takže si jej budete muset poslechnout v klidu doma, abyste postřehli všechna skrytá zákoutí pestrého folktronického světa Bratří Orffových. Poslouchejte za tmy a z okna sledujte sníh pod lampou venku. Budete se ptát sami sebe: „Jak je asi v tuhle chvíli v Krnově?“
Autor je hudební publicista.
Bratři Orffové: Bingriwingri. Quazi Delict; 2005.