Zatímco česká legislativa vytváří pro cizince, kteří do ČR chtějí přijít pracovat, byrokratickou bariéru, z překážek se jako obvykle těší třetí: zprostředkovatelské agentury. Internetové stránky MPSV jich evidují 115; vedle nich ovšem fungují desítky, spíše však stovky fyzických osob, které se na práci zahraničních dělníků u nás přiživují ilegálně.
Drtivá většina těchto lidí k nám přichází z východu, vůbec nejvíc z Ukrajiny. Za to, že legislativní bariéru na straně českého státu nedokážou dostatečně zřetelně diagnostikovat, platí daň, která má konkrétní podobu – zprostředkovatelům odevzdají až třetinu výdělku.
Bývaly doby, kdy vztah mezi tím, kdo práci potřeboval, a tím, kdo ji vykonával, byl až banálně jednoduchý. Zaměstnavatel s pracovníkem uzavřel smlouvu, podloženou pracovněprávním vztahem. Obě strany měly svá práva a své povinnosti. Agentury – zdráhám se použít přídomku parazitní, protože to skutečně vždy neplatí, v řadě případů jde prostě jen o reakci na to, jak je systém nastaven – vstupují do tohoto vztahu jako někdo, kdo přebírá určitá rizika, kdo si však za tuto roli nechává slušně zaplatit. Zaměstnavatel ovšem neprodělá. Vposledku za delegování těchto rizik zaplatí ten, kdo je na konci řady, tedy zaměstnanec.
Pracuji pro neziskovou organizaci, která se integraci cizinců věnuje. Se směsí úžasu a vzteku jsem se docela čerstvě seznamoval s obsahem webové stránky, v jejímž názvu je slovo „Ukrajinci“. „Pracovní agentura“ nabízející práci dělníků z Ukrajiny na ní seznamuje potenciální partnery s tím, co jim práce Ukrajinců přinese: snížení nákladů, zmenšení administrativy, flexibilitu podnikání.
„Ukrajincům na práci“ slibuje „hodně pracovních hodin“, zaměstnavatelům to, že nebudou vázáni zákoníkem práce, že jim odpadnou starosti s propouštěním zaměstnanců (právní jistota? kde žijete?). Protože i Ukrajinci musí někde spát, obrací se web na potenciální ubytovatele: platíme slušné ceny i za nemovitosti, které nejsou v dobrém stavu, říká agentura, a vypočítává, jak výhodné je nacpat co nejvíce Ukrajinců do prostoru, v němž by se majitel možná zdráhal chovat dobytek. „Platíme vždycky včas, strháváme jim to z výplaty,“ ujišťuje majitele barabizen web.
Jak se mohou Ukrajinci a jiní zahraniční zaměstnanci z třetích zemí bránit? Dost obtížně. Stát jim přisoudil roli otroků a je k ní prakticky lhostejný. Dlouhodobý pobyt takového cizince je vázán na výkon konkrétního zaměstnání u zaměstnavatele, na nějž se vztahuje příslušné povolení. Pokud chce cizinec odejít, musí si obstarat povolení nové. Zkuste to, když jste od rána do večera v práci…
I proto se zprostředkovatelé hrozí novely cizineckého zákona, která by měla zákon změkčit tak, že o trvalý pobyt bude moci cizinec požádat po pěti letech namísto dosavadních deseti. Cizinec tím získá sociální výhody jako občan, nikdo ho ze dne na den nebude moci vyhnat a „již“ po pěti letech nebude v pozici otroka, do níž ho dotlačil stát, jenž sám sebe deklaruje jako demokracii.
Ledy se vůči cizincům lámou pomalu, k nějakému pohybu však zaplaťpánbůh přece jen navzdory strachu z terorismu dochází. K obavám takového druhu ze strany Ukrajinců ostatně není důvod. Jinou mincí je organizovaný zločin, ten je ale navázán na ekonomiku, tedy mj. i na zmíněný zprostřed kovatelský průmysl. Legální a nelegální zprostředkovatelé si přijdou měsíčně na částku kolem čtyřiceti milionů korun.
Po změně ukrajinského režimu došlo na jaře letošního roku k určitému oteplení vzájemných vztahů mezi EU, tedy i Českem, a Ukrajinou, hlavně však naopak. Ukrajina jednostranně zrušila víza pro občany EU, z naší strany premiér i prezident začali mluvit o nutnosti přehodnotit dosavadní vízovou politiku. To však nelze dost dobře udělat bez dohody s ostatními členskými státy. Podle MZV v současné době připravují členské státy EU včetně ČR mandát pro jednání Evropské komise s Ukrajinou o usnadnění vízového režimu. V rámci mandátu EK by se jednání mělo soustředit na zrušení vízových poplatků pro některé kategorie žadatelů a zjednodušení procedur podání žádosti o vízum. Zmiňované zjednodušení vízového režimu je ze strany EK, resp. členských států EU podmíněno uzavřením tzv. readmisní dohody (dohody o předávání a přebírání osob s neoprávněným pobytem). K tomu ale nedojde ze dne na den. Podle MZV lze očekávat, že mandát EK pro jednání s Ukrajinou bude schválen do konce letošního roku. Dále bude záležet na výsledcích a rychlosti jednání EK s Ukrajinou.
V kompetenci českého státu je však zmírnění stavu prostředky, jež jsou dostupné. K tomu se však nechystá; novela obludného zákona o pobytu cizinců sice implementuje závazné směrnice EU, nadále však přetrvává obrovská byrokratická bariéra, která neziskovým organizacím dovoluje jen to, aby přes ni házely hadráky. Ziskové organizace si kolem ní dávno vybudovaly obchvat a za nepřímé pomoci státu na něm vybírají od lidí, kteří zde nechávají neskutečné množství dřiny a vlastní důstojnosti, mýtné víc než nemravné.
Autor je publicista.