Ázerbájdžánské opozici se ve volbách nepodařilo zopakovat úspěchy kolegů z Ukrajiny a Gruzie.
Gejdar Alijev je v Ázerbájdžánu všudypřítomný. Jeho portrét na vás civí ve všech alespoň trochu veřejně přístupných místnostech, billboardy s ním jsou častější než reklamy na prací prášek. V recepci luxusního hotelu Hyatt dolaroví cizinci platí předražené pokoje pod jeho obrazem, ve špinavých krámcích s potravinami na sešlých sídlištích Baku pod ním prodavačky balí cukr do starých novin. Když uvidíte obří podobiznu někdejšího prezidenta s telefonem u ucha, tak víte, že jste našli poštu. V učebnicích pro prvňáky je Alijevův portrét na první stránce. A vyjedete-li mimo město, míjíte každých pár kilometrů zeď s barevně vyvedenými citáty jako „Ázerbájdžán musí svou nezávislost uhájit. Gejdar Alijev“. Jeho příznivci o něm dodnes mluví jako o „největším světovém politikovi 20. století“, opoziční předáci mu říkají „Stařec“.
Už je po smrti, zemřel krátce poté, co zajistil dynastickou kontinuitu – před dvěma lety v prezidentských volbách zvítězil jeho syn Ilcham Alijev, do té doby známý především jako playboy a návštěvník kasin. Ale oslavování Gejdara Alijeva i o dva roky později pokračuje. „Všechno, co se jmenovalo po Leninovi, to pojmenovali po něm,“ podotkl ironicky taxikář Vaghif, „všichni ho totiž oficiálně moc milujeme“. Vaghifovi je třicet a pro současný režim má jen špatná slova. Za Sovětského svazu prý bylo líp, všechno bylo bezplatné. A nebyla všudypřítomná korupce, která je pro dnešní Ázerbájdžán tak charakteristická.
Následovník
V atmosféře vypjatého kultu osobnosti se 6. listopadu v zemi konaly parlamentní volby. Ne že by na nich příliš záleželo – 125 členů parlamentu Milli Mejdžis nemá vlastně reálnou možnost ovlivnit běh věcí veřejných. „U nás máme ultraprezidentský systém,“ připomíná politoložka Jelena Gasimovová z univerzity v Baku. Prezident Ilcham Alijev má vliv na rozhodování exekutivy, rozhoduje o tvorbě zákonů a jeho slovo platí i v soudních síních. Nedávno odhalil přípravu státního převratu, rozkázal zbavit funkcí a zavřít několik nepohodlných ministrů, kteří prý měli příliš blízké styky s politickou opozicí. Mnozí jeho zdůvodnění nevěří, přesto prezidentovi tento krok zvedl popularitu mezi lidmi. Odstavení ministři totiž patřili ke známým korupčníkům.
„Mladý Alijev je chytrý člověk, je připraven dělat reformy a já jsem připraven mu v tom pomáhat,“ tvrdí profesor Sadaj Nazarov den před nedělními volbami. Sedíme na kryté terase domku v malém městečku Geokčaj a pijeme čaj. Nazarov prožil osm let v České republice jako politický uprchlík. Domů se vrátil letos na jaře. Zavřeli ho a česká diplomacie přispěla k jeho osvobození; v listopadu se rozhodl kandidovat do parlamentu jako nezávislý. Pro profesora je Česko něco jako ideální země, kde všechno funguje a která by pro Ázerbájdžán měla být vzorem. „Chci naučit své krajany demokracii, aby se nebáli volit toho, komu věří,“ vysvětluje.
Profesor Nazarov přitom k úžasu mnohých pozorovatelů ze Západu není sám, kdo Alijeva
mladšího nepokládá za diktátora postsovětského typu, který řídí zkorumpovanou zemi s ohledem především na vlastní prospěch. Prezidenta vnímá jako potenciálního reformátora například i Farda Asadov, výkonný ředitel Institutu otevřené společnosti v Baku. „Občanská společnost se v zemi dosud formuje jen pomalu, ale prezident je tomu podle všeho nakloněn,“ tvrdí. „Mladý“ Alijev je prý vzdělaný člověk, který se upřímně snaží o reformování země, kterou v nejbližších letech čeká příliv stovek miliard dolarů z dokončovaného ropovodu spojujícího Ázerbájdžán s Tureckem. Prezident je však v téhle interpretaci obklopen politiky a poradci z okruhu svého otce, kterých se nedokáže snadno zbavit a kterým jde jen o vlastní kapsu. Mnoho opozičně naladěných Ázerbájdžánců tak paradoxně podporuje prezidenta, kterého pokládají za garanta budoucích změn.
Oranžoví staříci
Světová média před ázerbájdžánskými volbami vyvolávala dojem, že se v Baku bude opakovat loňská „Oranžová revoluce“ na Ukrajině. Proto do země dorazily stovky novinářů z ciziny, proto byla atmosféra s blížícím se 6. listopadem v Baku celkem napjatá a policie rozehnala několik opozičních demonstrací. Když ale prezident Alijev pozavíral část vlastního kabinetu a za nejasných okolností nedokázal na konci října v Baku přistát významný opoziční předák Rasul Gulijev, žijící od roku 1996 v emigraci, odhodlání opozice začalo upadat. Do čela revolučních změn se chystalo postavit hnutí Azadliq, tedy Svoboda, sdružující tři největší opoziční strany – muslimský Musavat, Národní frontu Ázerbájdžánu a Demokratickou stranu. Pro mnoho obyvatel země však tyto strany nepředstavují skutečnou alternativu. Vadí jim, že například předák Musavatu Isa Gambar vede svou stranu už víc než desetiletí.
Najít hlavní stan Azadliqu není pro člověka, který se v Baku nenarodil, zrovna jednoduché. Před oprýskanou patrovou budovou, oblepenou oranžovými plakáty s fotografiemi opozičních kandidátů, parkuje několik mercedesů a několik starých žigulíků. Nezařízené místnosti uvnitř jsou plné dosud nevylepených plakátů a letáčků s kandidáty. V několika místnostech v rohu na zemi leží amplion používaný na demonstracích. Kandidát Azadliqu Arzu Semedov sedí za stolem s oranžovými umělými květinami, působí nejistě a raději za sebe nechává mluvit šéfa své volební kampaně. Nepředstaví jej, oba ale mají tmavé obleky a oranžové kravaty.
„Uspořádali jsme asi čtyřicet setkání s občany. Až zjistíme, že vláda zfalšovala výsledky voleb, a my to zjistíme, vypukne občanská nespokojenost,“ říká šéf Semedovovy volební kampaně. Azadliq byl o zfalšovaném průběhu parlamentních voleb naprosto přesvědčen už dva dny před jejich konáním.
Pokus o demokracii
Není se čemu divit, dosavadní volby v Ázerbájdžánu byly volbami spíše jen podle jména a výjimkou nebyly ani ty prezidentské, které v roce 2003 k moci vynesly Ilchama Alijeva. Ten se ale nyní velmi snažil, aby nemohl být před světem obviněn, že ovlivňuje výsledky ve prospěch své strany. Pozval tisíce pozorovatelů ze zahraničí, každý kandidát mohl vyslat své vlastní pozorovatele. Do té doby byl neuvěřitelným způsobem rozšířen počet kandidátů, chvílemi se zdálo, že kandiduje snad každý – o celkem 125 míst se ucházelo přes 1500 lidí. Policie rozháněla velké nepovolené demonstrace Azadliqu, ostatní kandidáti však tvrdí, že svou kampaň mohli vést bez problémů. „Docela mne překvapuje, že jsem celý a naživu,“ řekl například „český chráněnec“ Nazarov.
Ve škole na ulici Akademika Hasana Alijeva byly v den voleb v neděli otevřené hned dvě volební místnosti. Tvořily se před nimi fronty, volit od rána chodili především starší lidé, vychovaní v sovětské tradici, že hlasovat se musí. Mládež volby nijak nenadchly. „Nebudu jim dělat kašpara, stejně už rozhodli beze mne,“ vysvětlil to mladý muž v černé kožené bundě, který sice postával před vchodem, volit ale nehodlal. Jen se díval. Uvnitř v místnosti pod neodmyslitelným portrétem Gejdara Alijeva vhazovali voliči lístky do dvou průhledných uren. Každý, kdo odvolil, byl označkován lakem viditelným jen pod ultrafialovým světlem. To mělo zabránit, aby lidé hlasovali dvakrát. Na vše dohlíželo asi dvacet pozorovatelů. Ve slavnostních oblecích seděli na školních židličkách a pozorovali. Žádná narušení volebního zákona prý nezaznamenali. Že za plentu odcházejí společně často celé rodiny, podle nich není porušení volebního zákona, ale místní tradiční zvyklost.
Ne všude to ale bylo stejné. „Víme o několika případech porušení volebního zákona, pozorovatelé za jednotlivé kandidáty nám například říkají o uplácení voličů přímo před volebními místnostmi,“ řekl Němec Hasse Jens, jeden z pozorovatelů, které do Ázerbájdžánu vyslala Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Když šéf této pozovatelské mise, americký kongresman Alcee Hastings v pondělí večer na tiskovce prohlásil, že volby „neodpovídaly demokratickým standardům“, přítomní zástupci opozičního hnutí Azadliq začali tleskat a jásat. Pozorovatelé vyslaní Sdružením nezávislých států (SNS) naopak dali za pravdu vládě a prezidentskému paláci a žádná narušení voleb nenašli. Přesně jako loni na Ukrajině. Přesto se nedělní test demokracie Ázerbájdžáncům zřejmě líbil. „Tak svobodné volby jako tyhle jsme tu ještě neměli,“ pravila postarší žena před volební místností. Před tím asi dvacet minut zápolila s archem papíru, který sloužil jako volební lístek. Správně ho složit a vtěsnat do malé obálky, to byl opravdu rébus.
Odložený převrat
Vládní strana zvítězila. Šlo jen o to, zda v konečných výsledcích Nový Ázerbájdžán získá v parlamentu 95 procent, nebo třeba jen 60. Čím vyšší procenta pro vládní stranu, tím větší pravděpodobnost, že volby byly zmanipulované, tvrdili opoziční předáci. A plánovali v úterý 8. listopadu dostat do ulic statisíce lidí na protest proti manipulaci s volbami. Radnice jim to nepovolila, a tak tisícovky oranžově ozdobených a do ruda rozzlobených opozičníků zaplnily náměstí na severním předměstí Baku až ve středu odpoledne.
Prezident Alijev se ale po volbách chová se stejnou razancí jako před nimi. Už v úterý, tedy ještě před demonstrací opozičníků, nechala ústřední volební komise přepočítat hlasy v jednom z volebních obvodů a do parlamentu se tak dostal Ali Kerimli, šéf jedné ze stran Azadliqu a nejhlasitější řečník dřívějších demonstrací. „Nejde nám o nic, jen o vítězství,“ říkal před volbami, nyní tedy z rozhodnutí prezidenta vyhrál. A Alijev tím neskončil, v několika obvodech, které OBSE kritizovala nejvíce, byly volby anulovány a o místa přišli šéfové tamní státní správy. Ázerbájdžánský prezident se těmito kroky snaží vzít opozici důvody ke stížnostem a vítr z plachet oranžové revoluce. Jeho vládní strana má v parlamentu stále pohodlnou většinu. A na opoziční demonstraci ve středu přišel jen poloviční počet lidí, než jaký očekávali organizátoři. Revoluce se tak zřejmě odkládá na neurčito, i když Azadliq stále žádá opakování celých voleb.
Ropa a klid
Rameno čerpadla se monotónně zdvihá a klesá nad ropným vrtem na špinavém okraji vsi Surachani východně od Baku, kousek od starého chrámu předmuslimských uctívačů Věčného ohně. Ropné vrty tu má na záhumenku skoro každý, místu to dodává nadreálnou, ale naprosto neromantickou podobu. Nafta tu podle tvrzení místních teče ze země tak kvalitní, že se dá rovnou lít do nádrží nákladních automobilů, většinou ji ale trubky svádějí do velkých zásobníků státní ropné společnosti. Země je pokrytá černými loužemi, zrezivělé trubky ční nad podivnými zbytky dávno nepoužívaných staveb. Ropa je dnes největším bohatstvím Ázerbájdžánu. A také – podle mnohých – jeho prokletím. „Západ nás opustil, demokracie tady nikoho nezajímá. Dokud budeme dodávat naftu, chtějí tu mít Američané klid,“ pokýval hlavou taxikář Vaghif a zahnul na nově vyasfaltovanou silnici k letišti nesoucímu jméno Gejdara Alijeva.
Autor je dopisovatel ČTK.