Do širšího povědomí se zapsala jako součást avantgardních hlučitelů Swans, vedených Michaelem Girou (o jeho spolupráci s formací Akron/Family jsme psali v minulém čísle), kde působila třináct let a podílela se na vydání více než dvaceti alb. Potřeba absolutní seberealizace ji však přiměla k odchodu a zahájení sólové dráhy. Natáčí vlastní prvotinu Thirteen Masks, jejímž leitmotivem je používání masek v lidském chování. Jedinečná kombinace elektro-industriální hudby s Jarboeiným uhrančivým zpěvem vyvolává zasloužený zájem a o Jarboe později vycházejí články například v The New York Times, Rolling Stoneu či Melody Makeru. Jarboe neustává v pilné práci a kromě několika vedlejších projektů, respektive menších výpomocí (v současné době jich má na svědomí více než padesát) vydává ve spolupráci s Larrym Sevenem album Beautiful People. Na rozdíl od svého předchůdce přímočařejší a navíc celé nahrané analogovým způsobem. Následuje album Anhedoniac, což je psychologický termín pro neschopnost dosáhnout radosti, a název přesně vyjadřuje jeho náladu. Sama Jarboe pracovně označila Anhedoniac za album svých chorob, a protože choroby je třeba léčit, přišla o něco později řada na uzdravující materiál – desku Disburden Disciple.

Před dvěma lety uskutečnila Jarboe jedinečný plán a za doprovodu stone-rockových králů Neurosis vydala blíže nepojmenované album. Spojením čarodějnicky prezentovaných experimentálních textů s neurotickou zvukovou povodní nezaměnitelných mistrů temna vznikla deska, která rozšířila hranice hudební ponurosti o další stupeň deprese. Jen doufejme, že spolupráce bude pokračovat.

Letošní novinkou je The Men Album. Sbírání a příprava materiálu zabrala Jarboe šest let života a celkový výsledek obsáhl dvacet skladeb rovnocenně rozdělených na dvou discích. Jako vždy se jedná o autorčinu osobní záležitost. Tentokrát se zaměřuje, jak lze poznat z názvu, na své zkušenosti s muži. Intimitu alba také umocňuje absence textů v bookletu (více na www.thelivingjarboe.com). Přestože většina skladeb patří autorsky Jarboe, objevuje se na albu velké množství hostujících muzikantů. Seznam je to věru impozantní: Blixa Bargeld (Einstürzende Neubauten, Nick Cave & The Bad Seeds), Chris Connelly (Revolting Cocks, Ministry, Pigface), David J (Bauhaus, Love & Rockets, The Jazz Butcher), Steve Von Till (Neurosis), dokonce Mika Vainio z  finských experimentátorů PanSonic a mnoho dalších.

Přesto výsledek vyznívá poněkud rozporu­plně. Téma partnerských vztahů je pro Jarboe natolik osobní, že důvod vzniku alba je spíše jakousi formou katarze a možnost hlubšího ztotožnění se s problémem je v tomto případě blízká nule. Nezbývá tedy než se kochat jednoduchými akustickými nápady (disk první), které zvolna přecházejí do tanečních rytmů (disk druhý), a především zaostřit slechy na Jarboein životními útrapami poznamenaný zpěv. Přestože z tvůrčího hlediska Jarboe nelze desku označit za nijak převratnou, určitě stojí za bližší pozornost a vzhledem k autorčině hudební povaze je velmi pravděpodobné, že do budoucna je stále na co se těšit.

Autor je hudební publicista.