Stává se, že nedočkavě začnu listovat nějakým časopisem, který mi na obálce slibuje lákavé téma, a o pár desítek minut mám chuť s tímtéž periodikem vycpávat boty. Bohužel to je i případ dvouměsíčníku Teologie & Společnost, který vydává brněnské Centrum pro studium demokracie a kultury. Tento „časopis pro náboženství, kulturu a veřejný život“ je jakousi sestrou Revue Politika a nutno říci, že z této dvojice je tou ošklivější a nezajímavější. Nebylo tomu tak vždy – Teologii & Společnosti však jako by postupně docházel dech, až se jí s novým (v pořadí čtvrtým) ročníkem zastavil úplně. První letošní číslo láká čtenáře na téma Palestinské křesťanství, o kterém se u nás málo ví, blok textů je však zklamáním. Nejde v nich totiž o poznání, co to je palestinské křesťanství, ale o přetlumočení myšlenek představitelů církví v Palestině. Čtenář tedy hledá objektivitu, ale dostane ideologickou masáž. Je to stejné, jako by palestinský časopis vycházel v článku o katolické církvi v Čechách jen z vyjádření kardinála Vlka. Redakce se sice vyznění tématu snaží vyvážit dlouhou recenzí na knihu palestinského biskupa Michela Sabbaha, která některé postoje palestinských křesťanů problematizuje, ukazuje tím ale, že si byla vědoma jednostranného zpracování článků. S komponovanými bloky textů má Teologie & Společnost potíže: její druhé letošní číslo je věnováno tématu Duše venkova, které vzniklo zřejmě tak, že redakce měla původně k dispozici jeden dva texty, jež se rozhodla uměle rozšířit o další. Vznikl jakýs takýs celek, který však postrádá vnitřní logiku. A úplně od věci je v tématu článek Ke „genocidě“ ve Vendée, který se zabývá popisem postojů historiků k potlačení povstání rolníků za Velké francouzské revoluce (Teologie & Společnost si vůbec libuje v přetiskování textů francouzských autorů, které ocení opravdu jen nemnoho českých čtenářů). A protože tematické bloky v Teologii & Společnosti postupně prostorově expandovaly, je tento časopis zajímavý právě podle toho, zda jsou zpracované dobře nebo špatně. První dvě letošní čísla byla víc než nepřesvědčivá, další bude věnováno Sigmundu Freudovi. Čeká nás konečně něco podnětného, nebo opět další zklamání?

Autor nedostudoval teologii.