Amatérismus a nejasnosti s kritérii hodnocení, to je výsledek „developerské“ soutěže na řešení území Karoliny v centru Ostravy. Základní informace shrnoval článek v A2 č. 8/2006, proto se věnujme klání samotnému. Představitelé města se rozhodli, když jim loni nevyšla šalamounská změna územního plánu, vypsat „investorskou“ soutěž, později přejmenovanou na soutěž „developerskou“. Podle hlavního architekta města Ostravy Jaroslava Sedleckého, údajně původce šalamounského „omylu“, jde o ostravský vynález. O jeho účinnosti a smyslu jsme se od počátku května, kdy byly soutěžní návrhy vystaveny, mohli přesvědčit. Také způsob hodnocení a výsledky zřetelně ukazují, jak taková akce probíhá a k čemu vede.
Podmínky zpracoval Útvar hlavního architekta města Ostravy, který si počínal jako chytrá horákyně, aby nebylo zřejmé, že jde o skrytou soutěž na základě urbanisticko-architektonických kritérií. Česká komora architektů (ČKA) na to upozornila ve svých dvou stanoviscích, v nichž akci označila za neregulérní urbanisticko-architektonickou soutěž, a nedoporučila svým členům účast. Město ale odvětilo, že komora nemá právo jakkoli zasahovat. Od té doby ČKA nic nepodnikla. Výjimkou je její regionální zástupkyně Milena Vitoulová, která vytrvale obhajuje smysl architektonických soutěží a upozorňuje na neregulérnost ostravského případu.
Část architektů také vyjadřuje nespokojenost, ale veřejně nevystupuje. Někteří se dokonce zapojili do řešení Karoliny na vyzvání developerů. Těch se přihlásilo pět: PasserInvest Group + ECE, Sekyra Group, Multi Veste, TriGránit + Orco a ING Real Estate. Jimi zaměstnané architektonické kanceláře zůstaly převážně v anonymitě. Naproti tomu dvě ostravské kanceláře Arkos (Orco a Trigránit) a Ateliér Simona (Sekyra Group) se účastí ani netajily a propůjčily svá loga vystaveným návrhům.
Další podivností bylo hodnocení soutěže. Město si nechalo vypracovat řadu speciálních posudků. Hledalo usilovně i tři odborníky, kteří by dodali takzvané nezávislé posudky. To je zajímavá metoda, kterou známe z jiných oblastí. Pro potvrzení „nezávislosti“ čehokoli se pořídí posouzení, ale pokud posuzovatelé vycházejí z odborných kritérií, jsou výsledky často ignorovány. Tuto nevděčnou a rozporuplnou roli, která do jisté míry legitimizuje soutěž jako takovou, vzal na sebe například sekretář soutěže z roku 2000 Vlastimil Bichler. Dalšími dvěma posuzovateli se stali architekti Jaroslav Josífek a Josef Kiszka.
Stojí za to porovnat jejich závěry s rozhodnutím zastupitelstva města Ostravy 28. června tohoto roku. To zvolilo na základě hlasování a jen jemu známých kritérií (hlasování proběhlo bez rozpravy) následující pořadí: Multi Veste, Trigránit/Orco, PasserInvest/ECE, ING Real Estate, Sekyra Group. Posuzovatelé na základě rozborů stanovili následující pořadí – V. Bichler (PasserInvest/ECE, ING Real Estate, Multi Veste, Sekyra Group, Trigránit/Orco), J. Josífek (Multi Veste, PasserInvest, ING Real Estate, Trigránit/Orco, Sekyra Group), J. Kiszka (PasserInvest/ECE, ING Real Estate, Multi Veste, Trigránit/Orco, Sekyra Group). Srovnáním dojdeme k závěru, že jediným, čím se zastupitelé nechali inspirovat, je odmítnutí návrhu pražské investorské skupiny Sekyra Group. Ale i tahle skupina, která předvedla cvičení v sídlištním urbanismu předminulých desetiletí, dělala vše pro vítězství. Od článků v médiích až po intenzivní reklamní kampaň (např. akce Ocelové město – ING), čímž mělo být ovlivněno veřejné mínění a tím i amatérsky organizované hlasování občanů na výstavě soutěžních návrhů (každý mohl hlasovat několikrát, v tisku proběhly zprávy o náboru hlasujících). Trhákem se měly stát i architektonické hvězdy, projektující novou část ostravského centra. Pozitivní posun v laickém vnímání architektury však doznal groteskní podoby. Pro Sekyru, která zcela propadla, měl údajně pracovat Jan Kaplický, z něhož udělaly reklamní články barevného dekoratéra, pro ING to měl být snad Jean Nouvel nebo Ladislav Lábus, pro Multi Veste zase Rem Koolhaas...
Jenže! Nic z toho se na úrovni města či developera nyní řešit nebude. Město nabídne pozemky za jednotnou cenu podle pořadí investorům. Je otázkou, zda v budoucí smlouvě budou jakékoli zmínky o tom, kdo, co a jak by měl stavět, jakou by stavby měly mít úroveň apod. „Hlavně že se bude stavět“ – jak řekl architekt Roman Kuba z Ateliéru Simona na jedné diskusi. K tomu stačí dodat: Však si tam každý něco postavíme… Především ale všechny developerské skupiny rozčlenily zástavbu na etapy a „kupodivu“ u všech je v první etapě velká nákupní galerie. Ostatní bude (snad) následovat. Jako bychom několik set metrů od Karoliny neměli špatný příklad takového počínání v podobě marketu firmy Bauhaus a zřícenin městských jatek (viz A2 č. 11/2006). Multi Veste ještě před uzávěrkou soutěže koupila i památkově chráněné dvojhalí. Napadá mne, že to s tím ostravským centrem bude jako v Brně s Vaňkovkou. Postaví se nákupní „molo“ s dopravní infrastrukturou, z historické haly se udělá výstavní galerie a bude vymalováno. Další vývoj území bude beztak záviset na světové ekonomické situaci, takže nynější plány mohou být klidně vzdušnými zámky.
Koho bude zajímat, že všechny návrhy mají velkou nectnost v nedokonalém dopravním systému a že počítají s uzavřením nového celku okružními komunikacemi, které například u Multi Veste vytvářejí jakési vnější území za cestou? Koho bude zajímat, že se tím ztěžuje budoucí napojení centra Ostravy na dolní oblast Vítkovic? Proč i občanské iniciativy, jako sdružení Za starou Ostravu, přistupují k výsledkům „realisticky“? K čemu je takový realismus? A jak na dění zareagují politické strany nebo ČKA? V záležitosti památkové péče byla ČKA zpočátku a negativně velmi aktivní, ale když jde o záležitost primárně architektonickou, zůstávají vrcholní představitelé u proklamací nebo strkají hlavu do písku. Zatím se zdá, že smířenost občanských iniciativ, pasivita ČKA a „realismus“ ostravských politiků je v dané záležitosti definitivní. Už se těšme na smlouvání s developery. Jen nevím, kdo za případné následky ponese odpovědnost. Myslím si, že nikdo. Vždyť se blíží obecní volby.
Autor je historik umění.