Ač máš v mém pouzdře místa dost, knížečko malá,
raději ležela bys v krámech na Argiletu.
Zřejmě jsi vrtoch Říma dosud nepoznala,
věř mi – rod Marta strhá každý pokus o větu.
Kdykoli umění tu o kus přízně prosí,
všichni jak nosorožci ohrnují nosy.
Ty však už ze všech stran bys chtěla slyšet „bravo“
a zpod ochranných křídel vyletět až ke hvězdám.
Nemáš chuť snášet dál opravu za opravou,
rákosku pána, jenž tě za hravost vždy potrestá.
A proto toužíš, ať tvá slova vzduchem znějí.
Tak jdi si, běž! Leč věz – doma je bezpečněji.
Přeložil Tomáš Fürstenzeller.