Odborností se zaklíná již druhý autor MF Dnes (19. 7. 2006) v diskusi o americké základně na českém území. Po Janu Jandourkovi je to Karel Steigerwald, který nám vysvětlil, že „zdrojem konfliktů v demokracii je rozpor mezi kompetencí a veřejným míněním“. Jeden takový konflikt prý právě proděláváme. Politici, kteří představují podle Steigerwalda osoby zprostředkovávající interakci mezi veřejným míněním (na němž jsou závislí) a odbornou kompetencí (k níž mají privilegovaný přístup), se v něm dělí na ty zodpovědné, kteří chtějí základnu, a na populisty, kteří budou „mávat včerejším průzkumem“, rozuměj výzkumem veřejného mínění, podle něhož je proti základně pouhých 83 % občanů ČR, zmítaných demagogií, antiamerikanismem a především neinformovaných, hloupých a nekompetentních.

Karel Steigerwald se tak zařazuje do úctyhodné galerie myslitelů, pro něž je onen „lid“, démos ze slova demokracie, jakýmsi nepatřičným nebo přinejmenším podezřelým doplňkem onoho hlavního: vládnout. Lid je z definice cosi živelného, nemoudrého, zvířátko, které není schopno rozhodovat racionálně, a je proto třeba je krotit. Oním krotitelem je politik – pokud svou roli nezvládne, přijde při nejhorším nějaký hodný generál, a co nešlo po dobrém, půjde po zlém. Podstatné není respektování nějakých prostředků, ale cíl – prosazení expertním věděním posvěceného Dobra.

Co když to je ale trochu jinak a hlavním problémem demokracie v dnešní době je spíše rozpor mezi depolitizací a politizací, mezi nároky odborníků (a takyodborníků) a demokratickým rozhodováním? Přesněji řečeno, spor o to, jak se bude s expertním věděním zacházet a co všechno bude zanášeno do sféry odborných otázek, v nichž mají výsadní slovo kompetentní experti a ostatním je do nich vstup zakázán.

Co je tedy výsadou odborníků? Jaderné elektrárny, vojenské základny… co ještě? Neuměli by lépe sestavit i vládu, a koneckonců i redakce novin? A kdo vlastně jsou oni odborníci? Občansky nezaangažované éterické bytosti, vznášející se ve vzduchoprázdnu a levitující kolem posvátného božstva Kompetence, aby občas osvítily svým zjevením některého ze svých pozemských služebníků politiků? Anebo se jedná o lidi, kteří mají své vlastní životy, osudy, občanskou angažovanost, sociální pozici – a také osobní nebo i skupinové zájmy? A poněkud zjednodušeně řečeno: Je snad pro bezpečnostní odborníky výhodné vidět bezpečnostní rizika spíše jako velká, nebo jako malá – která odpověď vyvolá poptávku po jejich práci? A jaké uplatnění se nalezne pro odborníky na jaderné elektrárny, pokud tu žádné jaderné elektrárny nebudou?

Pokud však někdo nehodlá uznat, že umístění americké základny na českém území je – stejně jako celý pojem bezpečnosti – otázkou politickou, pak to znamená, že žijeme v dokonale postpolitické společnosti, v níž není záležitostí skutečně politického rozhodnutí. Snad krom mocenských tahanic různých družstev politiků za vydatného soudcování novinových komentátorů.