Tištěné výstupy obou letních filmových festivalů – karlovarský Festivalový deník i Filmové listy Letní filmové školy – se letos snažily být především náležitě cool. Obě periodika tak učinila hlavním pisatelským principem neustálé zdůrazňování faktu, jak je právě ten jejich festival přátelský, jaká jsme během něj vlastně jedna velká rodina a jak jsme všichni absolutně „v pohodě“.

Na nulové kritické, neřkuli analytické ambice jsem si ve Festivalovém deníku už pomalu zvykl. Karlovy Vary se přece jen profilují jako akce přístupná nejširší veřejnosti, a redakční nestrannost tak bude daní festivalovým hostům a promítaným filmům. Kreslené anekdoty Marka Douši a zejména pak prazvláštní rubrika Vojtěcha Ryndy, nazvaná žertovně „Ryndy Pindy“ (obsahově i formálně rozpačitý hybrid komentáře a úvodníku, týkající se většinou osobních zkušeností s erotickou, spánkovou či rautovou „karlovarskou realitou“), byly ale spíše špatným pokusem o vtip než opravdu zábavným doplňkem rozhovorů a programového přehledu. I jádro festivalového periodika, totiž právě interview s blyštivými celebritami, letos značně zbanálnělo. Andy Garcia nebo Terry Gilliam nemohli říci nic zajímavého, natož něco kontroverzního, když je k tomu redaktoři Veronika Bednářová a Filip Šebek nedokázali (nebo nechtěli?) dotlačit.

Také ve Filmových listech dominovaly rozhovory. Poměrně „k věci“, docela obsáhlé, ale o to okázaleji letní. Hlavně aby prostý návštěvník nezapomněl plnými doušky vstřebat ono woodstockovsky „free“ ovzduší LFŠ (vrcholu dosáhla redakční bodrost patrně v debatě s konžským dokumentaristou Davidem-Pierrem Filou). Co na tom, že se to při zpětném pohledu poněkud tluče se „vzdělávací“ náplní přehlídky… „Zkouřené“ atmosféře odpovídali letos redakční šotci (například fotografie jednoho z dramaturgů festivalu Marcela Arbeita namísto fotografie režiséra Dona McKellara v osmém čísle) i obsahy jednotlivých rubrik. Každé ráno jsme se tak mohli dozvědět cosi o „Živočichovi pro dnešní den“ a v obskurním „Zápisníku pana Cuketky“ i zjistit, kde a jak se v Uherském Hradišti napojit a najíst. Zakladatel serveru csfd.cz a staronový šéfredaktor Filmových listů Martin Pomothy si ani tentokrát nemohl odpustit zvyk alespoň v jednom čísle nedat prostor svým webovým ovečkám a v pátek 28. 7. nahradil jejich internetovými komentáři oficiální filmové tipy redakce. Oproti minulému ročníku (kdy nám „csfd.cz doporučovala“ každý den) to byl sice pokrok, bohužel ale dost obousečný: ukázal totiž, že většina internetových komentářů se těm redakčním co do „fundovanosti“ a povolanosti dokonale vyrovná. Filmové listy mohly se svým tuhým papírem posloužit ve vydýchaném sále alespoň jako improvizovaný vějíř. Co si ale počít s novinovým papírem Festivalového deníku, který ve ztěžklém vzduchu kina Čas tak špatně drží tvar?