Nakladatelství Paseka se v edici Scholares postaralo péčí editora Petra Holmana o posmrtný výbor ze studií Miroslava Červenky o Otokaru Březinovi Březinovské studie.
Výbor z dopisů Jakuba Demla Jaroslavu Durychovi publikoval v Revolver Revue č. 63 (červen 2006) Michal Charypar.
Příspěvky Jiřího Hrašeho o přínosu režiséra Jiřího Frejky rozhlasové teorii a Pavla Sladkého o dramatikovi Janu Grmelovi najdeme ve sborníčku Otazníky rozhlasové problematiky (Sdružení pro rozhlasovou tvorbu 2005).
Sté výročí narození Josefa Bora (2. 7. 1906 – 31. 1. 1979), autora románu Opuštěná panenka (1961) a novely Terezínské rekviem (1963), zařadil do svého červencového Kalendária věstník židovských náboženských obcí v českých zemích a na Slovensku Roš chodeš.
Propagandistickou brožuru o Pavlu Tigridovi Poslední role pana „T“ (autor podepsán jako Petr Bednář, Magnet 1978) vrátil ze zapomnění Ota Ulč článkem Jak se kalila emigrace (Dokořán č. 38, červen 2006).
O odhalení busty dramatika Františka Pavlíčka v jeho rodném Lukově u Zlína informoval v témže čísle informačního bulletinu Obce spisovatelů Josef Holcman.
Rozhovor s Janem Trefulkou přinesl časopis Konec konců č. 3 z 24.–31. 7. 2006.
Causu Ludvík Vaculík zpracoval v Reflexu č. 29/2006 Karel Hvížďala.
„Pavlem Kohoutem české historiografie“ nazval Jana Křena v Lidových novinách 29. 7. 2006 Petr Zídek a upozornil, že žádný ze tří oslavných sborníků, jež vyšly ke Křenovým jubileím od roku 1995, neobsahuje historikovu bibliografii ani reflexi jeho raných prací.
HistoriiCeny Dominika Tatarku, současné nejprestižnější slovenské literární ceny, udělované od roku 1995, přiblížila v Proglasu č. 3/4 (příloze letního dvojčísla 6–7/2006 Revue Politika) Dana Kršáková. Na její článek navazují eseje dosavadních laureátů a soubor medailonů oceněných esejistů (Milan Hamada, Ivan Kadlečík, Pavel Vilikovský, Ivan Štrpka, Pavel Hrúz, Ľubomír Lipták, Dušan Dušek, František Mikloško – Gabriela Smolíková – Peter Smolík, Katalin Vadkerty, Ján Johanides, Rudolf Fila, Stanislav Rakús, Tomáš Janovic).
Od roku 1994 představuje Pavel Petr ve výtvarně literárním časopisu Prostor Zlín své kolegy – současné české básníky. Naposled (v čísle 3/2006) patřila jeho rubrika Tomáši Reichlovi, narozenému 20. 9. 1971 v Boskovicích, a Martinu Stöhrovi, narozenému 2. 12. 1970 ve Zlíně.
František Knopp
Německo
Dne 23. června uplynulo 100 let od narození německého autora Wolfganga Koeppena (1906–1996). Této události byl ze strany německého tisku věnován rozsáhlý prostor, ač se jedná o autora, jenž v očích veřejnosti stojí spíše ve stínu velikánů Thomase Manna, Hermanna Hesseho či Alfreda Döblina. Wolfgang Koeppen byl samouk: již ve 14 letech opustil školu a živil se přiležitostnými zaměstnáními. Ve dvacátých letech odešel do Berlína, kde začal psát pro noviny. Z jeho díla jsou nejznámější romány Holubi v trávě (Tauben im Gras), Skleník (Das Treibhaus) a Smrt v Římě (Der Tod in Rom), které vyšly v Německu v padesátých letech. První z nich se odehrává během jednoho dne roku 1949 v Mnichově a věrně odráží atmosféru prvních poválečných let, kdy staré pořádky již neplatí a nové ještě nejsou zavedeny. Druhý román líčí politiku a život v mladém hlavním městě Bonnu; hlavní postavou třetí knihy je bývalý nacista, žijící po válce v Římě. Všechny tři knihy nastavují kritické zrcadlo poválečnému vývoji v západním Německu: možná proto se Koeppenovy texty dočkaly již v padesátých letech překladu do češtiny. Triologie přinesla autorovi slávu a velký zájem veřejnosti. O vydávání jeho dalších knih se ucházel Joachim Unseld z nakladatelství Suhrkamp a po nějaké době W. Koeppen opravdu k Suhrkampu přestoupil. Bohužel, přes velká očekávání čtenářů další velký román Wolfganga Koeppena již nevyšel. Přestože psal dále, žádný rozsáhlejší text svému nakladateli neodevzdal. V roce 1976 vyšla v nakladatelství Suhrkamp jen autobiografická próza Mládí (Jugend). Joachim Unseld zůstal svému autorovi věrný až do jeho smrti. Když měl šestasedmdesátiletý Koeppen předstoupit před auditorium frankfurtské univerzity a hovořit o poetice svého díla, což byl – jak se zdá – pro něj úkol velmi obtížný, nakladatel neváhal a přispěchal mu s vlastním textem na pomoc.
Po smrti Wolfganga Koeppena se objevily spekulace ohledně jeho vztahu k fašismu.
K tomu přispělo vydání autobiografického textu Jakoba Littnera o událostech holocaustu, který Koeppen přepsal a vydával za svůj, ač by mu spíše příslušelo místo redaktora. Tyto okolnosti však nemohou snížit význam Wolfganga Koeppena pro poválečný vývoj německé literatury.
Eva Vondálová