Jsou okamžiky v životě člověka, které se mu nesmazatelně vryjí do paměti, ať už chce nebo ne. Jedním z nich je narození potomka. Zvlášť prvorozenec dokáže obrátit poklidný rodinný život naruby. Do podobné situace se dostal také Mark Nelson alias Pan American (a vedle toho také polovina dua Labradford) a kolem očekávaného narození syna se točí i jeho páté sólové album For Waiting, For Chasing.

Jsou otcové, jež příchod syna či dcery příliš nezajímá. Vedle toho existují naopak partneři, kteří těhotenství prožívají spolu s partnerkou, a když poprvé zahlédnou potomka na obrazovce ultrazvuku, vhrknou jim slzy do očí. Mark Nelson je trochu zvláštní případ, z něhož by měl český doktor krátce před výslužbou těžkou hlavu. Krom aktivní návštěvy každého sezení s sebou tahal ještě minidisc i kontaktní mikrofony a nutil nebohého gynekologa pátrat v blízkosti dělohy po zvucích embrya. Ty mu pak posloužily jako základ jeho aktuální desky, která se již tímto prvotním vkladem vymyká z klasického, ambientně-postrockového zvuku, jak jej známe z jeho čtyř předchozích řadových alb. Možná i proto CD poprvé nevychází na domovském labelu Kranky, zasloužilém to útočišti ultrapomalých kytarovek. Na druhé straně, pokud sledujete postupné zjemňování soundu Pan American až k předloňskému, již téměř čistě ambientnímu počinu Quiet City, podobný posun se dal tak trochu očekávat.

Základem alba jsou různé škubance, škrábance a jiné hlubinné pazvuky zachycené kontaktními mikrofony, přičemž okolo těchto abstraktních cákanců vystavěl Pan American tu melodičtější, onde abstraktnější a zároveň i hlukovější struktury. Na pomoc přispěchali Steven Hess (hodně rozmáznuté perkuse) a David Max Crawford (občas čitelná křídlovka). Sám Nelson se drží především v hájemství elektronických zvuků, do nichž jen zřídka zasáhne dříve signifikantní kytarou, perkusemi nebo další křídlovkou. Občas to na desce lupe jako Taylor Deupree a Ryoji Ikeda dohromady, jindy, v těch nejklidnějších pasážích, můžeme vzpomenout na Harolda Budda či Briana Ena (viz třeba CD Neroli). Jak sám Mark poznamenává: „Ony nahrané chaotické střípky tehdejší doby dobře odrážejí současný zmatek a půvab, který jsme společně se ženou prožívali.“

Velmi osobní nahrávka. Dejte jí čas (spíše ten večerní až noční) a tichý prostor vůkol. Je to opus, který i přes občasný silně experimentální opar zdravě organicky oddychuje. Stejně jako syn Lincoln, jemuž jsou dnes již téměř dva roky a vesele pobíhá po světě.

Autor je šéfredaktor Rádia Akropolis.