ISSN 1803-6635

hledat

přihlášení

anketa

Památkově chráněné domy, které jejich majitel nechává záměrně chátrat, by měly být:

celkem hlasů: 59

Viděl jsem příliš mnoho Tvorbu mladého polského umělce Mateusze Sadowského charakterizuje napětí mezi smyslovým zážitkem a intelektuální konstrukcí. Sadowski vnímá svět jako síť, nikoliv ve smyslu technologie, ale života a přírody. Nachází spojení mezi věcmi, sekvence obrazů... další tipy
Modeselektor + Thom Yorke: This... více Nejmladší generace amerického rapu si svojí cestu razí skrze mixtapy... více Poslechněte si pilotní singl The Full Retard nové desky Cancer for Cure veterána brooklynské rapové scény EL-Pho... více Jedním z nejdůležitějších módních projevů je odnepaměti knír. Základem jeho variability není ani tak pestrost jeho podob jako spíš významová odstředivost... více V Berlíně usazené duo Hype Williams (Dean Blunt, Inga Copeland) nabízí volně ke stažení dosud nepublikovaný materiál... více
úvod > archiv > 2006 >  č. 37 > Pravda nebo lež?

Pravda nebo lež? (Where the Truth Lies)

Kanada/Velká Británie/USA 2005; 105 minut.

Režie Atom Egoyan, scénář Atom Egoyan podle románu Ruperta Holmese, kamera Paul Sarossy, střih Susan Shiptonová, hrají Kevin Bacon, Colin Firth, Alison Lohmanová, Maury Chaykin, Don McKellar, Arsinée Khanjianová ad.

Po překombinovaném a nesnesitelně patetickém filmu Ararat, v němž se Atom Egoyan soustředil na téma arménské genocidy, se režisér snímkem Pravda nebo lež? opět zařazuje po bok světové špičky. Film (noir) s detektivním nádechem měl premiéru vloni na festivalu v Cannes.

Hlavní hrdinka, začínající novinářka Karen (sličná Alison Lohmanová) touží přijít na kloub záhadě mrtvé studentky, prázdninové uklízečky v luxusním hotelu, jejíž tělo se před patnácti lety objevilo na hotelovém pokoji tehdejších (50. léta) bavičských es, Lannyho (Kevin Bacon) a Vince (Colin Firth). Během svého „vyšetřování“ se však až příliš zaplete do soukromých tenat obou mužů: jeden se snaží žít z již zašlé slávy a ten druhý se uzavřel do izolace ve svém luxusním bytě kdesi v Los Angeles. Pravda tu pomalu vyplouvá na povrch a opět se zanořuje, přičemž k jejímu definitivnímu odkrytí musí Karen dojít až skrze vlastní sebeuvědomění. Egoyan tu skvěle propojuje jednotlivé obrazy, které se v průběhu filmu často objevují znovu, vždy v jasnějším kontextu. Jeho hra s repeticí pak diváka vtahuje do děje, takže se stává nejen pasivním pozorovatelem, ale též aktivním účastníkem, dešifrujícím skrytá tajemství. Závěr filmu pak trochu připomíná romány Agathy Christie.

Režisér se nevyhýbá otevřeně sexuál­ním scénám, které však působí nezvykle naturalisticky; některé z nich musel dokonce vystřihnout, aby se v USA vešel do kategorie „přístupno od 17 let“. Ukazuje také uvolněnou morálku konce padesátých let, kdy toxická zábava s halucinogenními prášky patřila k běžnému životnímu provozu hvězd showbyznysu. Je škoda, že se tento film neprobojoval do naší kinodistribuce, velké plátno mu musí ohromně slušet. Na druhou stranu můžeme být rádi, že si ho distributor povšiml alespoň pro vydání na DVD. Bohužel na něm chybí bonusové materiály, což je u snímku, který se tváří jako adaptace skutečné události, obzvlášť škoda.