Tlouštík míjí koš
který tkví na místě
ovíjen větrem
obklopen vrtkavými papírky
Tlouštík větří budoucnost
jako sádlovou věž
V papírcích prokřehle žije
tenký třas chvíle
Příbuzné články
H L A S
Dnes už spíš mlčením
mluví ke mně ten hlas –
a možná jinde a skrz jiná ústa
znějí ta slova…
Dítě jde se psem
podél zdi do kopce:
člověk a zvíře v podivné vzájemnosti,
člověk a zvíře v houstnoucí tmě.
Jinak je klid.
Jen stíny oblaků
se sunou po trávnících sousedního parku:
bělavé skvrny na …
DŮM SOUMRAKU
Petr Fabian
DŮM SOUMRAKU
Sám v tomto prostoru: utkvělé oči
zachytí zeď, zeď obraz,
obraz pád: trhlinou za zdí,
odkud je vržen stín? Poslední zde, ne-li důstojné, tedy jaké?
stává se tristním. A tebou
prochází mráz, strhává
masku, o níž sis myslel, že je možné
ji odložit, ale pod ní
chybí tvář.
Ptáš …
* *
a než řekl
vyprázdnila se řeka
a než domyslel
vzedmula se skála v dým
a když pak mlčel mlčením
vrátila se slova