Dámy a pánové,

jeden z hlavních textů letošní šestačtyřicáté Ádvojky má zvláštní žánr (metoda) a zdánlivě slibuje, že nám, citlivým tvůrčím duším, poradí, jak zůstat naživu (s. 1, 14–15). Jenomže: Houellebecqovy životní a pracovní recepty v člověku zanechají sice sekundový pocit výjimečného souznění s autorem, nadlouho však mohou zničit všechnu naději v okolí několika stovek metrů. Tudíž – snad to raději ani nečtěte. Bezpečnější je třeba strana šest. Zde lze v zamyšlení prodlet u originální definice takzvané básně vycházkové, již v recenzi Dějin americké poezie cituje Mariana Housková. Nabízíme i spolehlivé pozitivní zprávy: nový Scorseseho film Skrytá identita, který teď běží v kinech, je pozoruhodný (argumentuje Martina Muziková na s. 11), na deštné pražské výstavě Václava Bláhy diváky mrštně „atakují vzrušené šperky“ (8) a Pavel Klusák pro nás objevil harfistku a zpěvačku se srním pohledem Joannu Newsomovou, již řadí do dobré společnosti: CocoRosie nebo Animal Collective (12). – Trojice textů, jež redaktor Lukáš Rychetský vybral k hlavnímu společenskému tématu o nových podobách války, „o nebezpečích, která dostávají jména teprve poté, co udeřila“, ve vás s velkou pravděpodobností vyvolá touhu se ozvat; zvláště úvaha Martina Škabrahy o zahraniční politice USA může mnohé rozčílit (20–21). Veškeré vrstvy našich diskusních prostor na webu tydenikA2.cz i v listě jsou na to připraveny.

Přeji srní, vlahé; znepokojivé čtení!

Libuše Bělunková