Obyvatelé Austrálie a Nového Zélandu objevili bohatství, které již kolonialismus minulých století a desetiletí téměř zničil. Konec zapíráni vlastní minulosti znamenal začátek pomalého procesu usmíření. Začaly se budovat nové základy národní identity. A jejich symbolem se mají stát nová muzea.
Evropská kolonializace minulých století brutálně přerušila přirozený kulturní a historický vývoj místních kultur – „Aboriginců“ v Austrálii a především Maorů na Novém Zélandu. Kultura místního obyvatelstva byla pokládána za barbarskou a zcela opovrženíhodnou. V 19. století začaly Austrálie a Nový Zéland budovat své stánky umění téměř ve všech velkých městech. Za umění však byla pokládána téměř výlučně evropská tvorba. Muzea vystavěná v této době byla miniaturními replikami evropských muzeí, statickými symboly dovezené kultury.
To se ale začalo měnit před zhruba dvaceti lety, kdy se obě země otevřely světu. Díky vysoké životní úrovni se miliony lidí ze zemí „down under“ („tam dole“) vydaly do Asie a zemí Tichomoří, zatímco do velkých měst Austrálie a Nového Zélandu začaly proudit desítky milionů návštěvníků z celého světa. Téměř přes noc se města jako Brisbane, Auckland, Melbourne a Sydney stala kosmopolitními světovými metropolemi. Přistěhovalci z celého světa v Austrálii a na Novém Zélandu otevřeli tisíce etnických restaurací, uměleckých galerií, kulturních středisek, zatímco se australští cestovatelé vraceli domů s novými zvyky a nápady a většinou zbaveni rasových předsudků. Kosmopolitní Austrálie a Nový Zéland zásadně zamítly rasismus a intelektuální elita začala „rehabilitovat“ místní kultury.
V roce 1988 schválila vláda Nového Zélandu plán výstavby mamutího Národního muzea v hlavním městě Wellingtonu (které je zhruba stejně tak velké jako Plzeň) s názvem Museum of New Zaeland Te Papa Tongarewa. „Te Papa“ znamená v maorštině „Naše místo“.Právě tato honosná a avantgardní stavba se měla stát symbolem nové identity Nového Zélandu.
Te Papa však není jen muzeem, ale spíš multimediálním postmodernistickým kosmopolitním hybridem s tropickými zahradami, amfiteátrem na střeše, 3D kiny, koncertními sály; pískovišti pro děti a „Discovery Centrem“, kde se mladí návštěvníci mohou učit malovat anebo si hrát s replikami uměleckých předmětů. Obrovská budova, která zabírá prostor u krásného wellingtonského přístavu, postrádá jakékoliv klasické muzejní elementy. Závodní motocykly jsou tu vystaveny hned vedle tradičních polynéských kanoí a maorských totemů. V budově Te Papa najdete restaurace, bufety a kavárny, stejně jako obchody s uměleckými předměty a suvenýry. Desítky uměleckých představení týdne nabízejí návštěvníkům celou škálu světové umělecké tvorby od funku a jazzu až po klasické koncerty, operu a balet, tradiční tance a hudbu z polynéských ostrovů. Te Papa je otevřeno denně od 10 do 18 hodin, ve čtvrtek až do 21 hodin. Vstupné zde nikdo nevybírá. Večer pak začínají různá představení a koncerty, takže je muzeum v provozu od rána do pozdních večerních hodin.
Australská národní muzea na druhé straně Tasmanského moře nezůstávají pozadu. Stejně tak jako mnohá evropská národní muzea nabízejí i National Museum of Australia v hlavním městě Canberra a Melbourne Museum v intelektuální metropoli země svým návštěvníkům pohledy na kostry pradávných a vymřelých zvířat, motýly a hmyz. Obě muzea jsou však zároveň obrovskými moderními stavbami, vybavenými restauracemi, eskalátory, obchody a kavárnami. A dědictví Austrálie je tu pojato hodně zeširoka: vedle koster velryb jsou tu vystaveny první traktory, parní válce, letadla, automobily a telefony, dokonce i parní lodě.
Umělecká díla se střídají s prvními černobílými fotografiemi, na nichž jsou zachyceny tváře původních obyvatel Austrálie i obličeje britských a jiných evropských přistěhovalců. Velká muzea také promítají filmy a pořádají koncerty, festivaly. Australské národní muzeum nyní nabízí návštěvníkům zcela unikátní zážitek: mohou si poslechnout „příběhy z celého světa“ z úst vypravěčů z řad místních „Aboriginců“ z tichomořských ostrovů, Afriky, Amazonie. Tedy z míst, kde se tradice a příběhy vždy předávaly ústně s pomocí vypravěčů, nikoliv psaného slova.
Město Brisbane, které leží tři tisíce kilometrů na sever od Melbourne, utratilo v posledních letech více než 100 milionů australských dolarů (kolem 60 milionů eur) na výstavbu druhého křídla Queensland Art Gallery (QAG). Obě křídla galerie by měla být v provozu koncem letošního roku. QAG se pak stane druhou největší obrazárnou v Austrálii a také místem, kde se odehraje ambiciózní Asia-Pacific Triennial of Contemporary Art – velká mezinárodní výstava umění.
Již původní křídlo QAG bylo značně rozsáhlé a plnilo mnoho funkcí. Kromě výstav výtvarného umění se tu konaly koncerty a přednášky a muzeum (do něhož je vstup zdarma) každoročně navštěvovaly desítky tisíc návštěvníků. Populární bylo díky své bohaté umělecké sbírce i idylické poloze v sousedství řeky, promenád, univerzity, Nepálské pagody (kterou sem převezli, když se v Brisbane konala Světová výstava) a obrovského kulturního střediska – QPAC (Queensland Performing Arts Centre). Součástí nového křídla se stane GoMA (Gallery of Modern Arts), nová filmotéka s filmovým archivem a multimediální knihovnou a také dětské umělecké centrum.
Na druhé straně austalského kontinentu bylo průkopníkem nové podoby muzeí město Perth (jediná metropole na západním pobřeží). Již v roce 1979 využila Art Gallery of Western Australia (Umělecká galerie západní Austrálie) sto let starou klasickou budovu a spojila ji se zbrusu novým křídlem, které se používá k výstavám zaměřeným na moderní a tradiční umění západní Austrálie. Umění původních obyvatel země – Aboriginců – tu má trvalé a prominentní zastoupení. Provokující exteriér a strategická poloha způsobily, že se tato kulturní instituce stala neoddělitelným prvkem městského života. Nejen muzeem v klasickém slova smyslu, nýbrž místem, kam se chodí občané Perthu projít, pobavit se nebo podiskutovat o životě v přilehlých kavárnách.
Umělecká galerie západní Austrálie byla také jedním z prvních muzeí v Austrálii, kde byly využity drahé technologie, které kontrolují teplotu, vlhkost a průnik slunečních paprsků do starých a nových prostor muzea. Tato opatření jsou vzhledem ke zdejšímu nevlídnému podnebí pro ochranu uměleckých děl nezbytná.
V Austrálii nalezneme i tradiční národní muzea s klasickým exteriérem. Snad nejslavnější je Art Gallery of New South Wales v nejlidnatějším městě země – Sydney. Jde o muzeum s bohatou stálou sbírkou, které pořádá téměř čtyřicet výstav ročně. Zvenku připomíná o něco menší verzi Metropolitního muzea v New Yorku. Druhou klasicky řešenou budovou je National Gallery of Australia v hlavním městě Canberra. Jde o nejbohatší muzeum v Austrálii, které se pyšní více než 100 000 uměleckými díly.
Budovy těchto institucí jsou sice klasické, umělecké sbírky jsou však velmi kosmopolitní a avantgardní. Evropské barokní obrazy jsou tu vystaveny pod jednou střechou s uměním z Asie a tichomořských ostrovů.
Klasická národní muzea jsou na australském kontinentu již jakousi raritou. Museum of Contemporary Art v Sydney je nyní v rekonstrukci a snad nejkonzervativnější národní muzeum v této oblasti – Auckland Art Gallery: Toi O Tamaki na Novém Zélandu se připravuje na revoluční změny. Jedna z nejkrásnějších klasických budov kontinentu bude doslova objata moderními přístavbami. Celková investice bude činit 90 milionů novozélandských dolarů (kolem 45 milionů eur) a má umožnit spojení staré budovy s krásným parkem a zvýšit její kapacitu o 50 procent.
Zdá se, že novým trendem muzejnictví u protinožců je snaha vytvořit prostředí, v němž bude umění živé. Bude vzdělávat a zároveň bavit, bude vystaveno pohledům, ale zároveň bude odrážet vývoj a styl měst a celého národa.
Autor je spisovatel, novinář a režisér, spoluzakladatel nakladatelství Mainstay Press, vědecký pracovník Oakland Institute.