Ze sklepa, z police, z voskového papíru

jsem rozbalila slaměný korpus,

do zlata vytřela ten poklad Inků;

studil a šla z něj plesnivina.

Vzala jsem nůžky a obešla zahradu,

uštípla mahon, túji, tis, a něco

z dolejší jedle a smrk kvůli rubu.

Nebylo na to vidět, byla tma,

a já si říkala, že je zas tma,

že tohle je přece práce za světla,

a že to takhle dělám kolik let,

a že to není dobře.

Odstřihávala jsem z hustějších míst,

a skoro s leknutím si pomyslela,

že budu muset zapálit dvě svíčky,

protože advent dávno začal.

Přibrala jsem, co přečnívalo z břečťanu,

byl jak střep ledového porcelánu,

a něco vysypala na odkrytý stůl

a menší kousky dala do dřezu.

Vařící vodou jsem opláchla listy

a kartáčkem vydřela smůlu z jehličí,

viděla ošklivé račí ruce

v žhavém zeleném kamení.

.........................................

.........................................

..........................................

...........................................

Když jsem pak začala jedli klást

na kruh a stáčet a stahovat,

nejdříve režnou nití, najednou

jako by mi to všechno slítlo z rukou.

..................................................

...................................................

...................................................

...................................................

1963

Přeložila Anna Synková