Miloš Doležal, básník, publicista a rozhlasový redaktor, se především ve své rozhlasové praxi zabývá obdobím nacistického a komunistického režimu u nás. V této linii pokračuje i svou poslední knihou, v níž zachytil životní příběhy několika osobností a jejich cest vězněním, totálním nasazením, válečnými boji a exilem. Z rozhovorů, které původně vycházely ve zkrácené podobě v Perspektivách (příloha Katolického týdeníku), Babylonu, v Revolver Revue, Souvislostech a Týdnu, sestavil už třetí knihu, nazvanou Proti zlému krompáč a lopata.

Osobnosti, které si autor k rozhovoru vybral, se pohybovaly v různých oborech lidské činnosti – od sféry vojenské (gen. Pernický, gen. Sedláček) přes duchovní (P. Ovečka, P. Cukr) až po zemědělství (Bohumil Černík), divadelní dramaturgii (Karel Kraus) či grafiku (Jiří Šindler).

Jednu věc mají ale tito jedinci společnou: i přes těžká osobní trápení a nástrahy, které jim připravilo 20. století střední Evropy, nepřestali hledat smysl života.

Náměty vyprávění jsou s ohledem na téma žalostná a trýznivá. Právě krajní situace ale o lidech vydávají cenná svědectví. Schopnost překonat komunistické lágry, útěky a válečné boje připisují partneři v dialogu vlivu výchovy v rodině, skautingu atd., zásadní prostor v příbězích o přežívání ale zaujímá víra a její posila. („Věřil jsem Bohu, že mě nenechá padnout“ – Jan Babinec, s. 165.) Její úlohu ale neredukují pouze na pomoc při zdolávání tíživých životních okamžiků, přisuzují jí totiž zásadní místo ve všem našem konání. O jejím působení při sjednocování Evropy říká například Karel Kraus: „Vždyť Evropa vznikla tehdy, když křesťanstvo zorganizované v církvi spojilo území, kmeny či národy (především jejich vládce a duchovní elitu) silou své víry, příběhy evangelií, vzorem životní cesty a souborem mravních hodnot – tedy tím, co dnešní Evropa bolestně postrádá a co musí zcela nerovnocenně nahrazovat horami smluv, předpisů a administrativních výkonů.“ (s. 123)

Cenná svědectví se Doležalovi podařilo shromáždit též o nejrůznějších stránkách komunistických věznění či válečném odboji. Třebaže vyprávění pamětníků na toto téma existuje nepochybně řada, mají další detaily a osobní vzpomínky na formování zahraničního odboje, uranové doly nebo například Slovenské národní povstání pro poznání naší historie nezpochybnitelný význam. Četba je to navíc skutečně živá; za všechny poutavé pasáže jmenujme vyprávění Rudolfa Pernického o výjimečné postavě Cyrila Musila – lyžaře a olympionika, který intenzivně pomáhal domácímu odboji, zejména ukrýváním uprchlých zajatců a odbojářů.

Doležal zvolil formu rozhovoru, který navede zpovídaného k odvyprávění životního příběhu od dětství až po současnost, tyto rozhovory jsou však značně rozkolísané co do rozsahu i hloubky. Příčinou je snad jejich původně časopisecká verze – dodatečné sloučení z různých periodik dalo vyniknout jejich nejednotnosti.

Na druhé straně kniha působí rozmanitě; klade vedle sebe rozpravy o možnostech umělecké tvorby a velmi dramatické válečné příběhy útěků. Po stručném vylíčení anabáze příslušníka britské stíhací perutě Karla Bednaříka tak následuje vzpomínání divadelního dramaturga Karla Krause, prostoupené reflexemi našich kulturních dějin. Cenné ale je bezesporu už jen pouhé zachycení osobních historií těchto lidí; mnozí se už vydání knihy nedožili a je autorovou velkou zásluhou, že se mu podařilo tato svědectví získat a zaznamenat. Neokázalost a skromnost zpovídaných je velmi výrazná a řadu jmen čtenář nejspíš uslyší poprvé.

Na rozhovorech jistě zaujme i humorný nadhled, který si řada zpovídaných udržuje. Závěr většiny zpovědí patří názorům na současnou společenskou situaci u nás a při vědomí statečnosti a mravních kvalit těchto lidí mají jejich názory pro čtenáře značnou závažnost. Jak říká Tomáš Sedláček (s. 88): „Mně velice vadí, že si dnes lidé vůbec neuvědomují, že svoboda není zadarmo, že něco stála, že k ní někdo přispěl svým životem. Také je scestné si myslet, že svoboda a demokracie jsou napořád a samozřejmé. Stále se musí udržovat a obhajovat proti všemožnému prevítu a hulvátství, které jsou jak kyselina. A navíc – v globálním světě se nás týká každá nespravedlnost, každý malér. Nemůžeme si dnes říct: My si tady budeme žít v pohodě, nějaký Afghánistán nás nezajímá. To je blbost, dotýká se nás, a velice silně. Existuje mravní odpovědnost za svět a jeho zítřek.“

Autorka je bohemistka.