ISSN 1803-6635

hledat

přihlášení

anketa

Nejdrsnější superhrdina je:

celkem hlasů: 177

Z podstaty Před třiceti lety se mystik a umělec Sam Ashley toulal rok v Amazonii a v povodí Orinoka. Vypravil se tam studovat léčebné praktiky šamanů. Po návratu do USA dostal nápad, že exponované filmy uschová a jako experiment se spiritistickou fotografií dá vyvolat teprve v roce 2014. Pochopitelně, že změny, které se na diapozitivech za tuto dobu projevily, lze připsat stárnutí emulzí. Ale nějaké změny mohly být způsobeny i čímsi jiným... další tipy
úvod > archiv > 2006 >  č. 8 > Válka o Pankráckou pláň

Válka o Pankráckou pláň

Lenka Kučerová

Říká se jí Pentagon, z ptačí perspektivy má opravdu pětiúhelníkový tvar. Monumentální washingtonskou pevnost možná bude připomínat i svou odlidštěností, pokud tomu nezabrání odpůrci komerčního řešení lokality. Bojují už několik let. V posledních týdnech se obrátili na soud i k ministru kultury Vítězslavu Jandákovi.

Z rampy Pražského hradu je krásný výhled na Prahu. Při bližším ohledání však na horizontu civí tři zuby. Jsou jakýmisi pomníky totality. Tehdy se jmenovaly se Motokov, hotel Panorama, Rozhlas. Po Listopadu se nejen architekti stavební, ale i političtí snaží pláň připodobnit obdobným čtvrtím světových velkoměst. Ke konci minulého století byl proto pozván i významný americký architekt Richard Meier. K tématu přistoupil velkoryse a rozmáchl se k výstavbě dalších výškových staveb. Měly být až o třicet metrů vyšší než nejvyšší rozestavěná budova Rozhlasu se sto dvaceti metry. Kdyby nebylo 11. září 2001, možná by tam nyní již stály. Stavbě však zabránil nejen strach z terorismu, ale i tvrdý odpor pankráckých obyvatel, některých architektů a památkářů.

 

Zlý sen investorů

„Prosím vás, nemohla byste napsat článek na podporu výstavby těch budov na Pankráci? Podívejte se na to, co napsala nějaká Janoušková z Občanské iniciativy Pankrác,“ žádal mě ing. Richard Fanta, tajemník radnice Prahy 4, v květnu 2001. Po téměř pěti letech se s paní Janouškovou setkávám osobně. „Už v roce 1992 jsme obeslali několik tisíc rodin žijících na Pankráci, aby se vyjádřily, jak si představují budoucnost Pankrácké pláně,“ začíná rozhovor žena středních let. Respondenti prý tehdy žádali běžnou občanskou vybavenost a hlavně rozvoj služeb. Další průzkum následoval po zveřejnění manhattanské vize Richarda Meiera.

Dotázaní místní občané trvali na původních požadavcích, tedy rozvoji služeb, pouze dojíždějící respondenti požadovali například supermarket. Na základě tohoto zjištění se Občanská iniciativa Pankráce pustila do boje s developerskými giganty. Právní podporu nabídl Ateliér pro životní prostředí v čele s Petrem Kužvartem, z dalších občanských sdružení se připojily Pankrácká společnost a sdružení Arnika, z veličin odborných například architekt Vlado Milunič a Josef Štulc z Národního památkového ústavu. Vzdor místních občanů se měl o co opřít. Oblast Pankráce je totiž v ochranném pásmu Pražské památkové zóny, vyhlášeném UNESCO.

 

Véčko a plechovka

Jenže developerské firmy neztrácely čas. Už v roce 2003 skoupily velkou část pozemků, zejména magistrátních, navíc podezřele nevýhodně, tedy pět tisíc za metr čtvereční, jak zdůraznil zastupitel Michael Hvížďala. Přínos do pokladny města dosáhl necelých 56 milionů korun. Pro hlasovalo 46 zastupitelů, sedm se zdrželo, dva byli proti. Noví majitelé pozemků začínají ihned stavět – prozatím ovšem pouze na papíře, protože kvůli odporu občanských sdružení se jim nedaří získat územní rozhodnutí na jednotlivé stavby. Skupina ECE usiluje o prostor k stavbě obchodního centra Arkády, skupina ECM pak rekonstruuje torzo bývalého útulku pro pracovníky Rozhlasu (City Tower). Připravuje také výstavbu dalších minimálně dvou budov pod názvem Epoque, hotelu a obytného domu. Návrhy obou budov Epoque jsou z dílny architekta Radana Hubičky. Navrhovanému pankráckému obytnému domu se přezdívá Véčko. Jde o bytový dům s velice složitou konstrukcí. Druhá stavba, s vizí hotelu, má přezdívku „rozstřílená plechovka“. Architekt při projektování obou budov respektoval podmínku, že budovy musí být nižší než 120 metrů vysoký bývalý Rozhlas.

Projekt jako takový je bezesporu zajímavý, zatím byla magistrátním odborem kultury na podzim roku 2005 schválena studie. Po­dle slov ředitele odboru Jana Kněžínka má podporu magistrátního Sboru expertů. Občanů se nikdo neptal.

 

Ekologická záminka

Občanské iniciativy nemají jako účastníci řízení jinou možnost než napadnout stavby z hlediska životního prostředí. Většinou tedy usilují o posouzení vlivu staveb na životní prostředí. Mohou kritizovat převyšování norem hluku, prašnosti, nebo například ničení zeleně.

Ve skutečnosti jim ale většinou jde spíš o odpor vůči manipulaci s občany a vzdor proti komercializaci jejich života.

Proč se právě Pankrác stala bitevní plání? Centrum Prahy 4 je z hlediska ekonomického lukrativní oblast, a to zejména díky dobré dopravní dostupnosti. Kromě metra trasy C a perspektivně i trasy D je možný i snadný přístup automobilů z magistrály. Jenže zde bydlí většinou starší nebo stárnoucí generace. Pamětníci většinou spíš nostalgicky vzpomínají na zdejší zelinářství.

 

Ztraceno v překladu

Komunikace mezi občanskými sdruženími a developerskými firmami vázne. Názory si vyměňují přes úřady. Občanská sdružení už dvakrát v minulosti dosáhla toho, že Mini­sterstvo pro místní rozvoj zamítlo územní rozhodnutí ohledně změn v dopravě, nezbytných k obsluze nové zástavby. Nakonec však v listopadu 2005 ministerstvo definitivně potvrdilo územní rozhodnutí pražského magistrátu a tím přijalo projekt Petra Preiningera. V posledních týdnech se obrátili na soud i k ministru kultury Vítězslavu Jandákovi.

Developeři vypadají poněkud nervózně: „My jsme ochotni přistoupit na některé požadavky občanských sdružení,“ tvrdí Tomáš Laštovka z ECM. Starosta Prahy 4 Bohumil Koukal (ODS) například tvrdí, že developerské firmy mají povinnost finančně zajistit parkovou zeleň na ploše Pentagonu. Prý dokonce nabídli, že umožní i tržnici „francouzského typu“, která by byla umístěna ve střední části pláně a fungovala by přes víkend.

Developeři mají za to, že ustupují hodně. Rozhodli se, že vyšší hlukové zátěže obyvatel okolních domů vyřeší výměnou stávajících oken za plastová. „My nevíme, co vlastně občanská sdružení chtějí,“ říká Tomáš Laštovka, manažer ECM. „Oni jsou proti všemu.“ Požadavky občanských sdružení nejsou opravdu nijak konkrétní. Nepředkládají žádnou vlastní studii. To ani není v jejich silách. Tvrdí však, že navrhovaná výstavba neúměrně zatíží lokalitu hlukem, výfukovými plyny a podobně.

Podle předsedkyně Občanské iniciativy Pankráce Marie Janouškové je základním problémem absence regulačního plánu, ve kterém by byla stanovena maximální možná míra zatížení území z hlediska automobilového provozu a limit pro výšku staveb. „Na Pankrácké pláni by mělo vzniknout největší parkoviště v České republice s několika tisíci parkovacích míst, která mají sloužit výlučně pro parkování u nových objektů. Parkovací deficit pro automobily místních obyvatel není řešen. Navíc se předpokládá vykácení šesti až sedmi stovek keřů, které na Pankráci nebudou v dostatečné míře nahrazeny. Projekt dopravního řešení je natolik kontroverzní, že s ním nelze souhlasit,“ uvádí Marie Janoušková. Původně bylo plánováno až deset tisíc parkovacích míst s ohledem zejména na administrativní budovy a nákupní centrum. „My jsme to přehodnotili a ustoupili jsme, takže teď počítáme asi se třemi nebo čtyřmi tisíci,“ říká ing. Tomáš Laštovka z ECM. „A absurdně nás opět paní Janoušková napadla, že úmysl­ně předstíráme snížení, aby bylo schváleno územního rozhodnutí,“ stěžuje si. „Nedůvěra je svým způsobem na místě,“ přiznává JUDr. Jakub Sklenka z developerské firmy CODECO, který se ujal nezáviděníhodné role zprostředkovatele komunikace mezi oběma stranami. „Existence a vůbec vznik občanských sdružení je alergická reakce na dřívější arogantní chování developerských firem.“

 

Co je to náměstí

Studie Richarda Meiera z roku 1997 obsahovala cosi jako náměstí. Mělo být situováno na západní straně ulice Na Pankráci. Podle „moderních“ projektantů však náměstí jako takové pozbývá dnes smyslu. Lehce ho prý nahradí nákupní centra s pasáží. Manažer ECE ing. Josef Kobek popsal projekt Arkád, tedy náhradního náměstí, takto: „Supermar­ket bude umístěn v suterénu, takže bude rovnou přístup z metra. V dalších dvou podlažích budou obchůdky. Garáže budou až ve třetím podlaží, je to výhodné jak z hlediska ekonomického, tak ekologického.“ Následně mě poslal na exkurzi obchodního centra Vaňkovka v Brně, které je výlohou právě této firmy, a také na Chodov, kde nákupní středisko postavila bratrská firma Rodamco.

Co je to ale vlastně náměstí v představách středoevropského občana? Je to prostor ze všech stran obklopený měšťanskými domy, kterému vévodí kostel a radnice. Možná konzervativní pohled, nicméně staletí fungující. Bylo – a mělo by být místem setkávání občanů navzájem, ale třeba i s představiteli obce, a také místem veřejných kulturních akcí nebo trhů.

 

Pomoc z Paříže?

Co bude stát na Pankrácké pláni, není jasné. Jak architekt Radan Hubička, tak ECM se s projektem Epoque spíše tají. „Může klidně někdo přijít a pozemky koupit, pak bude rozhodovat, co tam bude stát,“ říká Martin Skalský ze sdružení Arnika. To potvrzují i manažeři investorských firem.

Možná bude mít konečné slovo UNESCO. Praze totiž hrozí kvůli výstavbě na Pankráci vyškrtnutí z jejího Seznamu světového a kulturního a přírodního dědictví. A to by zřejmě pro politiky, úředníky i architekty byla větší ostuda než bezohlednost k názorům obyvatel.

Autorka je publicistka.