Už bych to nesvedla,

Jen stěží snesu ten pohled –

v zahradě, za mrholení

mladý pár sází

řádek hrachu, jako by to

nikdy předtím nikdo nedělal,

jako by těm obtížným úkolům dosud

nikdo nečelil a nepřekonal je –

Sebe vidět nemohou,

v čerstvé hlíně, začínají

bez vyhlídek,

kopce za nimi bledé, zelené, pokryté květy –

Ona chce přestat;

on se chce dobrat konce,

vytrvat v té práci –

Pohleď, jak se dotkla jeho tváře,

touží po smíru a její prsty jsou

chladné od jarního deště;

v křehké trávě nachový krokus v rozpuku –

i zde, i na počátku lásky,

její dlaň vzdalující se od jeho obličeje

jako by se loučila,

a oba si myslí,

že mohou přehlédnout

tento žal.

Přeložila Veronika Revická