Svět metalových zinů

Od papíru k internetu

Poprvé se metalové fanziny v Čechách objevily v polovině osmdesátých let. V té době nebylo začínající skupiny, která by neměla fanklub. A s ním fanzin, který v první řadě plnil funkci informačního servisu kapely. Jednalo se vesměs o xeroxované sešity, které dnes představují cennou sběratelskou raritu.

Sametová revoluce měla pro tištěné, metalové počiny zcela odlišný efekt, než se dalo očekávat. Pro kapely se otevřel prostor v oficiálním tisku a ve specializovaných hudebních časopisech. A proto většina nadšeneckých projektů z let minulých zanikla. Objevila se zato škála nových časopisů, které namísto podpory konkrétní kapely nebo lokální scény nabízely širší záběr a snažily se fanouška zasvětit do hudebního dění ve světě. Fungovaly stejně jako velké časopisy, jen s menším nákladem a s poněkud horší úrovní. Z první poloviny devadesátých let je na místě zmínit nedávno obnovený The Suffering, jenž měl mimořádný dar objevit kapely, jež se záhy staly zásadními.

I zde se promítly generační rozdíly, a tak se v druhé polovině devadesátých let objevila řada nových titulů, které se vrátily ke xeroxu. Jedna větev se vydala ortodoxní cestou podpory domácí scény, druhá se naopak snažila reflektovat dění v zahraničí. Právě těm se podařilo překročit hranici mezi fanouškovským a oficiálním časopisem (příkladem je severočeský RIP nebo moravský Whiplash).

 

Vrchol „papírového“ období

Počátek soumraku papírových fanzinů nastal s masivnějším nástupem nového média – internetu. Na přelomu tisíciletí však tomuto průběhu ještě nic nenasvědčovalo. Přestože několik zavedených tiskovin ukončilo svoji činnost, vznikala celá řada dalších, jejichž tvůrci se rekrutovali především z mladší generace metalových fanoušků. Běžná dostupnost kvalitního softwaru a klesající náklady byly hlavním motivem. Mnohé z těchto fanzinů však svým pojetím zůstávaly i nadále v zajetí „malých“ problémů scény, což obnášelo hlavně řešení vztahů mezi kapelami, pořadateli a fanoušky či regionálních půtek (Praha versus zbytek republiky atd.). Mezi zajímavější počiny z této doby (2000–2003) bychom mohli zařadit poměrně pravidelně vycházející Mother of Darkness, moravský Unblemished, který byl proslulý zcela nekritickými recenzemi, blackmetalový Eclipse, nezřídka zápolící s měřítky politické korektnosti, striktně deathmetalový Antitrend, vycházející v Brně, rovněž deathmetalový Spawn rebirth, jehož poslední, co do objemu informací velice výživné a na fanzinářské poměry stylisticky i pravopisně vytříbené číslo vyšlo v létě roku 2002, či pro fanoušky české scény zajímavý fanzin Bažina, jehož vydavatel Ladislav Oliva pořádá i výroční metalovou anketu Břitva. Navzdory tomu, že v některých případech měli tvůrci větší problémy se stylistikou a pravopisem než s obsahem, byly tyto tiskoviny poměrně populární.

Registrujeme však i nesmělé první kroky směrem k profesionálnějšímu pojetí amatérské žurnalistiky. To, s čím ve druhé polovině devadesátých let přišel liberecký RIP, se rozhodli nabídnout i v redakci magazínu Payo. V barevné obálce a ve formátu A4 čtvrtletně vycházející časopis se udržel do jara 2004, kdy ohlásil přechod do internetové podoby. Smutný osud potkal i velmi kvalitní fanzin Cassiopeia, vycházející pod taktovkou nadšenců z Rosic u Brna. Originálním pojetím (několik posledních čísel vyšlo vždy v jiném formátu a grafickém provedení) a kvalitními a zajímavými články si vybudoval velice dobrou pozici. Bohužel svou činnost ukončil po vydání šestého, možná i nejlepšího čísla. Důvody byly pro amatérskou žurnalistiku zcela typické – nedostatek času, nové povinnosti (rodina, náročná práce) a z toho pramenící ztráta motivace. Co do kvality provedení však výše jmenované tiskoviny dodnes předčí pohříchu jediné vyšlé číslo časopisu Plazzma (jaro 2002), které měl na svědomí bývalý redaktor rockového magazínu Spark Petr Frinta. Jak kreativní a moderní grafické provedení, tak hlavně obsah jednotlivých článků, jehož páteř tvořily rozsáhlé rozhovory s kapelami rekrutujícími se převážně z neortodoxních metalových sfér, si v ničem nezadaly s profesionálními časopisy.

 

Nástup internetu

Za průkopníka v oblasti internetu a metalové publicistiky lze označit dnes již zaniklou stránku Absolute metalmaniacs (www.metalmaniacs.cz), která se vyznačovala velkorysým (a bohužel v konečném důsledku i komickým) grafickým řešením, pojatým ve striktně metalovém duchu (lebky, pentagramy atd.). Nebyl to ještě magazín v klasickém slova smyslu. Spíše internetové centrum, kde se setkávali příznivci metalové hudby a kde se mimo jiné nacházely i recenze, jejichž kvalita povětšinou dost výrazně zaostávala i za papírovou „konkurencí“. Za první opravdu seriózně míněný internetový metalový magazín tak můžeme považovat server Allmetal (www.allmetal.cz), který byl spuštěn na jaře roku 2000 a existuje dodnes. Zodpovědnost, kterou měli vydavatelé papírových fanzinů v podobě plateb za tisk a zajištění distribuce svých výtisků, s internetem najednou zmizela, a tudíž se zcela logicky vyrojila řada nových webů zaměřených na metal, v mnoha případech však zoufalé kvality a především s jepičí životností. Jednou z těchto skromně provedených stránek byl i web Metalmania (www.metalmania.cz), který se z původně statického provedení transformoval v informačně bohatý internetový portál. Jeho součástí byly pravidelné recenze, aktuality z metalové scény či databáze koncertů. Lze jej tak považovat za první český skutečně denně aktualizovaný internetový metalový magazín. Jeho roli u našich východních sousedů zpočátku plnil web Metalmusic (www.metalmusic.sk), který však už zanikl.

 

Koexistence papíru i dat

Je tedy budoucnost amatérské metalové žurnalistiky pouze v internetu? Má ještě cenu vydávat tištěný fanzin? Na tyto otázky ani dnes není jednoznačná odpověď. Nástup digitálního média měl svá pozitiva v podobě „pročištění“ zinařské scény, díky čemuž dnes vycházejí především smysluplná periodika, schopná se prosadit a najít si svůj čtenářský okruh. Obdiv v tomto směru si hlavně zaslouží už několik let vycházející časopis Pařát (www.parat.czechian.net), vzorně dodržující ediční periodicitu při zachování kvalitativního růstu. Když trošku odbočíme ze striktně metalové linie, tak lze jen doporučit proslulý fanzin Hluboká orba, orientující se hlavně na hardcore a jeho odnože. Fanoušky death metalu určitě potěší slovenský plátek s krkolomným názvem Hyberned Childrens Dreams Horrid Zine (www.myspace.com/hyberned), disponující velice agilní a v rámci daného žánru i fundovanou redakcí.

Na internetovém poli se situace po divokém rozjezdu rovněž ustálila. Po nečekaném a dosti trapném konci Metalmanie v létě 2003 se původní redakční tým rozhodl pokračovat pod novou značkou. Několik měsíců nato byl spuštěn web Metalopolis (www.metalopolis.net), který je v současnosti nejnavštěvovanějším internetovým magazínem zabývajícím se metalovou muzikou. Mnohé obsahové přesahy nad rámec metalu či hudby jako takové a především některé postoje jeho redakce, neslučující se s ortodoxním přístupem k metalu, jsou však zároveň i strůjci jeho poměrně kontroverzní pověsti. Čím dál zajímavější alternativou k obsahu Metalopolis se stává internetová podoba již zmiňovaného magazínu Payo (www.payo.cz), který se v poslední době více zaměřuje i na recenze velkých a známých metalových kapel, což v minulosti nebývalo zvykem. Ambiciózním projektem se zpočátku jevil i brněnský Abyss (www.abysszine.com), ten však bohužel v poslední době častěji aktualizuje svůj vzhled než obsah. Zavedenou značkou je Fobia (www.fobiazine.net), která se rovněž transformovala na web z papírové podoby. Své neoddiskutovatelné a dá se říct, že i nikým neohrozitelné místo „na trhu“ má i v minulosti značně kontroverzní web Marastjakcyp (www.marastjakcyp.com), jenž se orientuje převážně na progresivní odnože metalu. Posledním z „větších“ webových magazínů je západočeský Metal forever (www.metalforever.info).

Z původně předpokládaného střetu papír versus internet sešlo a nyní už bez problémů vedle sebe existují dva fanzinářské světy, které se navíc i vzájemně doplňují. Přežili jen ti nejsilnější a pro čtenáře nejzajímavější. Zlaté „xeroxové“ období z počátku devadesátých let je nenávratně pryč a spolu s ním i postoje a témata, o kterých se tehdy psalo. Není to však důvod ke skepsi, neboť žádný soumrak amatérské metalové žurnalistiky se alespoň prozatím nekoná.

Autor je šéfredaktor webu www.metalopolis.cz.