Ne každá tisková agentura je tím, za co se vydává. O jedné takové přinášíme zprávu.
Stránky na adrese rtacc.bloguje.cz jsou označeny jako česká část Československé revoluční tiskové agentury. Slovenské části jsem se nedopátral. Zde přítomný patos není zamýšlen ironicky, ČRTA je spojena s prostředím Zifčákovy KSČ-ČSSP.
Revoluční tisková agentura se nalézá na veřejném hostingu, mezi blogy. Design je nadprůměrný a neuráží. Slabinou je nicméně fakt, že se naprosto nehodí k deklarovanému charakteru stránek, mají-li plnit funkci informačního webu – natož agentury. Přehlednost je nevelká a vyhledávání v obsahu neexistuje. Přestože provoz stránek byl zahájen teprve začátkem roku 2007, dosáhly relativně slušné návštěvnosti. Počítadlo uvádí přes tři tisíce návštěv. S největší pravděpodobností navíc zřejmě nebylo přetočeno. To není pravidlem, marginální politické subjekty si s počítadly obvykle hlavy nelámou. Pokud bychom navštívili například stránky ČSAF – v případě, že by zrovna fungovaly – dobrali bychom se komických údajů o návštěvnosti v milionech a desítkách tisíc hlasujících v anketách.
Obsah by měl být zřejmě koncipován tak, aby odpovídal 17 nabízeným tematickým okruhům. Ty poněkud nepochopitelně zahrnují vše od „Zpráv z domova“ přes „Obrazové seriály“ až ke „Kubě a KLDR“. Co dělá informace o vystoupení tanečního souboru Alexandrovců v Košicích v rubrice „obrazové seriály“, ví snad jen autor daného příspěvku.
Úroveň textů je nevyrovnaná. Velkou část z nich tvoří pouhé pozvánky a anonce na nejrůznější debaty a akce, konané na území ČR a SR. Zbývající příspěvky autoři s větší či menší urputností dolují v historii minulého století. Vedeni jsou ideou objevit a oprášit marx-leninské teze a projevy, které by rehabilitovaly reálný socialismus anebo by je bylo možné vztáhnout k současnému globálnímu vývoji. Ne vždy je však jejich snaha úspěšná. Pro historika by snad ČRTA mohl být dobrý zdroj – kdyby jen koncepce stránek nebyla tak zmatená a jednotlivé překlady a články na sebe alespoň v náznacích navazovaly.
V jednom ze starších rozhovorů se Ludvík Zifčák vyjádřil o ČRTA s jistou obezřetností jako o nástroji, který by potenciálně mohl pomoci navázat kontakty s jinými, stejně smýšlející stranami ve světě a přispět ke sjednocení levice. Poněkud vyděšen nesrozumitelnou filipikou publikovanou pod názvem „Šarmantní pan Fojtík“ v rubrice „Do boje za očistu komunistického hnutí“ jsem tedy s nadějí vstoupil do rubriky „Informace z bratrských stran“. Seznal jsem se zklamáním, že ČRTA bratrů nemá, neb rubrika je prázdnější než ukrajinské sýpky památných třicátých let. K čemu tedy vlastně web ČRTA slouží?
Po formální stránce jde o blog, nic víc. Po obsahové stránce se jedná o změť různorodých příspěvků. Nejvýznačnějším rysem jejich charakteru je politická orientace, která by se dala označit za ortodoxně komunistickou. Patrné jsou silné a časté reminiscence na minulý režim. Za zvláštní pozornost stojí překlady projevů sovětských funkcionářů z období stabilního reálněsocialistického režimu. Z aktuálních témat dostává bezpochyby největší prostor kampaň proti umístění americké základny na území ČR. Zmínky o stávkách a případně jiných sociálních konfliktech jsou spíše okrajovou záležitostí. Z aktuálních zahraničních témat je pro autory blogu samozřejmě nejpřitažlivější dění v Jižní Americe, od venezuelského vývoje až proticastrovského teroristy Posady. Vlastní, autorská tvorba přispěvatelů nedisponuje příliš vysokými kvalitami, ať již ze stylistického či gramatického hlediska. Rubrika, která je jí doslova přeplněna, je věnovaná očistě komunistického hnutí. Zlomyslný čtenář by se při četbě zřejmě pobavil, nezaujatému se chce povzdechnout – pokud by snad ČRTA byla představitelkou komunistického hnutí a to bylo očištěno, mnoho by toho budoucím generacím opravdu nezůstalo. Kladně ohodnotit lze tak snad jen naprosto samozřejmou pravidelnou aktualizaci blogu.
Na Zifčákovi lze ocenit, že zřejmě má stálé výčitky svědomí z toho, do jakého marasmu nás svou etudou na Národní třídě onoho listopadového večera roku 1989 pomáhal dostat. Nejsem si však jist, zda volí správnou cestu k nápravě. Důvěra, kterou ČRTA vkládá do pokusu oživit marx-leninskou minulost, má daleko i k nekromancii. Politický dopad této iniciaty je nevelký, informační přínos diskutabilní, z estetického hlediska jde o pokus méně než slabého průměru. Blog, zastupující s dojemným nadšením Československou revoluční tiskovou agenturu, tak je a podle mého soudu také zůstane v prostředí internetu kuriozitou stejně jako strana, které především slouží.
Autor je politolog.