Ivan Klíma, spisovatel

Pro mne by byl nejlepším prezidentem Pavel Rychetský. Znám ho nejméně pětatřicet let a vím, že to je člověk mimořádně čestný, poctivý, humanitně vzdělaný a moudrý. Ta moudrost mimo jiné spočívá v tom, že si neosobuje vynášet nekvalifikované soudy ani o jevech, ani o lidech. Jako jeden z prvních signatářů Charty 77 prokázal, na rozdíl od tak mnoha současných politiků, že dokáže stavět občanské či nadosobní cíle nad svůj vlastní prospěch. Důležité je, že má zkušenosti ze státních funkcí, a přitom jsem si nikdy nevšiml, že by se tím jakkoliv pyšnil. Má mimořádnou schopnost naslouchat druhým, být nápomocný ve svízelných situa­cích. Myslím, že jeho zaměstnání předsedy ústavního soudu je stokrát lepší kvalifikace pro prezidenta než třeba být předsedou politické strany. Jsem pevně přesvědčen, že by byl opravdu nadstranický prezident a že by dokázal být stmelujícím, nikoliv rozdělujícím elementem v naší spíše rozhádané společnosti.

Druhým mužem, jehož si vážím a považuji ho za člověka schopného stát v čele země, je Jiří Dienstbier. Také on byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a jedním z jejích mluvčích. Po listopadové revoluci jako ministr zahraničí a jako zvláštní zpravodaj OSN získal mnoho důležitých mezinárodních zkušeností. Navíc má ještě jednu zkušenost: byl několik let politickým vězněm, což, pokud sledujeme životopisy našich prezidentů, bývalo spolu s pobytem v exilu bezmála podmínkou toho, aby někdo mohl stanout v čele země.

Václav Tomek, filosof a historik

Ohledně dalšího kandidáta na prezidenta sice nemám favorita, ale zůstávají mi v čerstvé paměti rozpaky, jaké provázely jednotlivé kandidáty při minulé volbě prezidenta. Mezi neznámými či nevýraznými kandidáty vydržel ten známý, který byl ochoten jít do dalších a dalších kol. Obávám se, že ve svých postojích proti Evropské unii a ve svých antiekologických stanoviscích reprezentuje spíše sebe nežli úřad, který zastává. Posledním příkladem toho je jeho odsudek vítězného návrhu na novou budovu Národní knihovny.

Na druhé straně ovšem, zdá se, přetrvávají rozpaky nad absencí výrazné osobnosti, která by mohla mít sjednocující dosah. A čím více možných kandidátů bude uvažováno, tím více se budou snižovat šance na změnu na prezidentském postu. Neměla-li se taková výrazná osobnost formovat a prezentovat před veřejností již v průběhu předchozích let, a tedy není-li na novou šanci již poněkud pozdě. Ostatně patová povolební situace a její řešení nevěstí příliš novou změnu.

Josef Mlejnek jr., politolog

Svět je stále složitější, a diskuse o prezidentovi tak slouží jako klasický psychologický únik k něčemu rustikálně přehlednému. Já bych těmto náladám rozhodně nevycházel vstříc, a proto bych navrhl cosi nepřehledného a složitého, co by tento únik zpětně vytěsnilo. Například nějakého Eskymáka, co neumí česky. Symbolizoval by, že s tím globálním oteplováním to nebude tak horké, jak nyní většina míní, a Václav Klaus by dostal nádhernou šanci prokázat, že své intelektuální výboje z poslední doby myslel opravdu upřímně a že bude srdnatě bojovat dál, i z pozice profesora na výminku.