Jan Urban, novinář

Ten, kdo by měl skutečné prezidentské kvality, se v České republice prezidentem nestane. České politické strany současnosti nejsou dost dospělé na to, aby dovolily zvolení osobnosti, která by nad jejich vidění světa, způsob uvažování a balancování jejich partikulárních zájmů nadřadila povinnost k ústavě a dlouhodobý zájem státu. Jiří Gruša a Karel Schwarzenberg mohou sloužit jako osobnostní prototyp politiky, která slouží státu – a ne stranám. Tuto kvalitu ovšem neměl, bohužel, ani jeden ze dvou dosavadních polistopadových prezidentů. Schopnost napomáhat hledání konsensuálního respektu k expertnímu názoru a válečníkovo umění vyhýbat se neproduktivním srážkám o nepodstatné proto budou ještě dlouhou dobu českým prezidentům chybět. Stejně jako osobnost, která by celým životem a stylem dala uvěřit i skeptickým občanům, že hrdost, loajalita a úcta k symbolům jsou něco víc než prezentace egotické sebelásky či ideologických pseudointelektuálních zjednodušení.

Miroslav Bambušek, dramatik a divadelní režisér

Myslím si, že by to měl být prorok, obětující sám sebe. Jeho jméno by mělo být jednoznačně Lucifer, tedy Světlonoš, tedy první a poslední vykupitel. Můžeme si jej představit jako člověka pastýře uprostřed svého stáda. Bylo by dobře, kdyby měl na prezidentské standartě namísto spojení „pravda vítězí“ vepsáno „ruce vzhůru všichni kurvy!“. Tato představa vůdce a vládce je převzata z řecké tradice, která je sice myšlenkovou kolébkou demokracie, ale hranice demokracie tam byly vymezeny jinak nežli dnes. Měl by to zkrátka být vůdce, který překonává dějiny a při svém putování historií pouze mění jména.

Blumfeld S. M., spisovatel a překladatel

Myslím, že příštím č. p. by měl být gorilí samec... Důvodů je dost. Alespoň jeden? Česká republika by se ve světě ještě víc zviditelnila. Možná víc než po nástupu Václava Havla... A když si kromě gorilího samce představíme na Hradčanech celou (trojskou) gorilí rodinu...

Stanislav Škoda, novinář

Když čtu poslední zprávy z Estonska, ty starší z Gruzie a Putinovy, byť přefiltrované výroky, napadá mě, že budoucím prezidentem ČR by měl být někdo, koho podobné a mnohem horší věci nedokážou v budoucnu zaskočit. Samozřejmě nemluvím o obludách, které se na návrat karatistů v beranicích těší a pečlivě připravují. Navrhuji novinářku Petru Procházkovou. Má slušný přehled o různých děsech a běsech nejenom v Rusku a ovládá metody konspirace proti nim. Ostatně mohli bychom jí říkat podle její knížky aluminiová královna; vlk monarchie by se nažral a koza republika by zůstala celá.