O akcích k letošnímu 200. výročí narození „zapadlého vlastence“ Věnceslava Metelky (17. 9. 1807 Sklenařice u Vysokého nad Jizerou – 1. 5. 1867 Paseky nad Jizerou) informovala v měsíčníku Krkonoše č. 5/2007 Jana Sojková.
Boušín, jedno z dějišť románové kroniky Aloise Jiráska U nás, přibližuje Marta Kolisková v 34. svazku vlastivědného sborníku Rodným krajem (2007).
S dnes prakticky už neznámým a nehraným dramatickým dílem Boženy Vikové-Kunětické (1862–1934) seznamuje studie Petry Štěpánkové Hilar křísí zneuznané Lidi (Divadelní revue č. 2/2007).
„Silné typologické vazby hlavně na soudobou literární scénu, představovanou jmény Egon Bondy, Jana ,Honza‘ Krejcarová, Ivo Vodseďálek“ zjistil v malířském díle Pavla Brázdy z první poloviny 50. let Miroslav Zelinský (Prostor Zlín č. 2/2007) v recenzi monografie Brázda (předmluva Milan Knížák, Argo 2006).
Filmové zpracování románu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále (Edice Petlice 1971, Jazzpetit 1982, Čs. spisovatel 1989) zhodnotil v Obrysu & Kmenu č. 23, příloze Haló novin z 16. 6. 2007, Jan Poláček. Režiséru Menzelovi vytkl, že film natočil s ohledem na „ekonomickou sílu a moc“ Němců, kteří „vyhráli s USA a dalšími studenou válku, ekonomicky nás obsadili a patří jim tady kde co...“.
Jako „divadelně hravou a hudebně svěží“ shledala Dobře placenou procházku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra v Národním divadle Markéta Jůzová v Harmonii č. 6/2007.
K žánru literatury faktu přiřadil J. K. Bázler v Aluzi č. 2/2006 Stručný přehled dějin VKS(b) od Jana Beneše Čas voněl snem (Primus 2004) a přirovnal toto poslední Benešovo knižně vydané dílo k Pamětem Václava Černého (pro „charakterovou přímočarost a intelektuální bystrozrak“ autora). – Význam Jana Beneše pro českou literaturu zhodnotili Pavel Kosatík v Hospodářských novinách 4. 6. 2007, Milan Hulík týž den na internetovém Neviditelném psu a Karel Hvížďala v Českém rozhlasu 6 (Názory a argumenty) 7. 6. 2007. Jiří Ješ v téže relaci o den později osvětlil vztah Beneše a Pavla Tigrida a podivil se, že encyklopedii Kdo je kdo v České republice nestál Jan Beneš za heslo.
Úvahu o objektivnosti vědeckého poznání, kterou před 40 lety odpověděl Václav Havel na anketní otázku Dějin a současnosti Co soudíte o „poučení z dějin“?, přetiskly dnešní Dějiny a současnost v čísle 6/2007.
„Román faktu“ Pavla Kosatíka Ústně více. Šestatřicátníci (Host, Brno 2006) zaujal Vendulu Zajíčkovou v prvém letošním dvojčísle Protimluvu.
Poprvé „vyplnil“ Ivan M. Jirous Petru Placákovi „kádrový dotazník“ do Babylonu č. 7/1998 (Černý beránek), podruhé do Babylonu č. 9/2007 (Ubíječ času).
František Knopp
Čína
To, že v letošním roce oslaví čínská činohra 100 let své existence, připomnělo šesté letošní číslo magazínu Renmin Huabao (Čína v obrazech). Na jejím počátku stálo uvedení třetího aktu Dámy s kaméliemi a dramatizace Chaloupky strýčka Toma ochotnickým spolkem čínských studentů v Tokiu na jaře roku 1907. Čínská činohra, motivovaná ziskem, byla ve svých počátcích spojována s pornografií, což významně poškodilo její renomé. K obratu došlo až ve dvacátých letech se vznikem ochotnických souborů na vysokých školách. Současně s tím se také objevují první významné postavy čínského divadla, dramatikové, režiséři, herci a vzniká i první dramatický časopis. Nepřehlédnutelným počinem začátků třicátých let je uvedení prvního revolučního dramatu Sníh na hoře Lu. Není ani tak pozoruhodné svým obsahem, odbojem Rudé armády proti Čankajškovi, jako formou: postavy hlavních hrdinů dramatu ztvárnili skuteční velitelé a vojáci. Nejvýznamnějším dramatikem čínského divadla třicátých let je bezpochyby Cchao Jü. Jeho Bouře je do současnosti nejčastěji uváděnou hrou čínského autora v Číně. Premiéru měla v květnu 1936 v Šanghaji a jen do konce roku byla uvedena v šesti stech reprízách. Především v dramatu nalezly svůj odraz události války s Japonskem. Za všechny uveďme alespoň Kuo Mo-žuova Čchü Jüana, hru inspirovanou osudy skutečné historické postavy vlastence brojícího proti zkorumpované vládě, která nečinně přihlíží svému pádu do záhuby. Období první poloviny padesátých let je poznamenáno fascinací sovětským a ruským divadlem; jejich druhá polovina se pak „vrací ke kořenům“ naturalistickým obrazem společnosti v Lao Šeho Čajovně. V šedesátých a sedmdesátých létech činohru citelně zasáhla tzv. kulturní revoluce. Návrat k „normálu“ odstartoval až rok 1978. Komerční úspěch Meng Ťing-chuejovy hry Zamilovaný nosorožec v roce 1999 zahájil krátké období malých divadel, které v září 2005 završil bankrot poslední malé scény v Pekingu. Současné čínské drama trpí nedostatkem invence a financí. Určité řešení této situace nabízí prolnutí pevninské s ostrovní tradice v podobě projektu tchajwanského dramatika Lan Šeng-čchuana Tajná láska u pramene Broskvových květů: hra je od své premiéry v listopadu 2006 beznadějně vyprodána.
David Uher