literatura
Cristina Fernández Cubasová
Cyklus literárních setkání s předními španělskými spisovateli v Cervantesově institutu v Praze pokračuje čtením Cristiny Fernández Cubasové. Autorka (1945 Arenys de Mar u Barcelony) vystudovala žurnalistiku a pracovala jako novinářka, nyní se věnuje především literární činnosti. V roce 1980 debutovala povídkovou knihou Moje sestra Elba, první román El año de gracia je z roku 1985. Její povídkové knihy se vyznačují smyslem pro rytmus, nezaměnitelnou prací s elipsou a potemnělým tónem vyprávění. Debatě bude předcházet scénické čtení úryvku ze spisovatelčina díla v češtině a bude ji uvádět překladatelka a novinářka Blanka Stárková. Kinosál Cervantesova institutu (Na Rybníčku 536/6, Praha 2) ve středu 17. 1. v 18.00.
Za Kafkou do Berlína
Výstava v Českém centru v Berlíně zavádí návštěvníky na místa, která měla zvláštní význam v životě a díle Franze Kafky. Český fotograf Jan Jindra (1962) navštívil nejrůznější zákoutí v Čechách, Rakousku, Německu, Francii, Itálii a ve Švýcarsku podle přesného popisu v Kafkových denících. Fotografie jsou doprovázeny texty a citáty, které vypovídají o Kafkově vztahu k jednotlivým místům. Výstava je součástí dlouhodobého projektu (franzkafka.info), jenž míní představit osobnost Franze Kafky jinak, než jak je veřejností většinou vnímán, a ukázat jeho zájem o cestování, zdravý životní styl, kulturní a technické novinky.
Vernisáž je v Českém centru (Friedrichstraße 206, Berlín) v pátek 19. 1. v 18.00. Doprovodný program: www.czechcentres.cz/berlin.
Němci a Francouzi
Zvláštní a bilingvní učebnice dějepisu pro francouzské a německé žáky bude představena v Praze. Kniha vznikla na žádost pěti set žáků na zasedání Evropského parlamentu mládeže 22. 1. 2003 v Berlíně a představuje společný pohled historiků dvou výrazných zemí Evropské unie na společnou historii. Učebnici a rozdílné přístupy obou států k výuce dějepisu představí francouzský a německý nakladatel. O evropské vizi dějin z českého pohledu bude hovořit Jan Sokol. Goethe-Institut (Masarykovo nábřeží 23, Praha 1, 2. patro) v pondělí 22. 1. v 16.00.
–lb–
Scénické čtení v Divadle v Dlouhé
Karel Král uvede scénické čtení z dobrodružného dramatu z nedávné budoucnosti Cesta do Bugulmy od Jáchyma Topola. Divadlo v Dlouhé (Dlouhá 39, Praha 1) v úterý 23. 1. v 19.00.
Literární přednáška
V Městské knihovně přednese Petr Mareš přednášku na téma expresionismus v díle Josefa Čapka. Tématem budou styčné body a rozdíly v literární tvorbě Josefa Čapka z druhého desetiletí dvacátého století a poetice expresionismu, zejména německého, a soubor Čapkových próz s názvem Lelio z roku 1917.
Městská knihovna (Mariánské nám. 1, Praha 1, Malý sál) ve čtvrtek 18. 1. v 17.00.
Listování
Z poezie A. Ginsberga, L. Ferlinghettiho, G. Corsa, J. Kerouaka, Ch. Bukowského, G. Snydera – Básníci cestující autostopem (Na cestě s Beat Generation).
Jazz – sex – debaty – alkohol – vize – drogy – knihy – homosexualita – básně.
Literární kavárna Obratník (Jindřicha Plachty 5, Praha 5) v pondělí 22. 1. v 19.00.
Poezie v Ostravě
Večer s básníkem Lukášem Bártou, jeho poezií, hudbou a dramatizací jeho textů se uskuteční v ostravském klubu Atlantik (Českých legií 7) ve čtvrtek 18. 1. v 18.00.
–pa–
Magnesia Litera lépe
Magnesia Litera se uděluje od roku 2002 v kategoriích nakladatelský čin, objev roku, populárně naučná literatura, překlad, próza, poezie, dětská literatura a přínos české literatuře. Hlavní cena Kniha roku je spojená s odměnou 200 000 Kč, o nejlepší knihu hlasují také čtenáři. Cílem ocenění je popularizace dobré literatury. Nyní je právě vyhlášen šestý ročník výročních knižních cen. Přihlášky a dva výtisky nominované knihy může kdokoliv (využijme tedy v co největším počtu příležitosti!) zaslat na adresu agentury PP Production, Švédská 25, 150 00 Praha 5. Letos poprvé bude Litera udělena v i nové kategorii publicistických a esejistických děl; laureáta navrhne odborná porota jmenovaná Svazem knihovníků a informačních pracovníků. Složení komise bude veřejnosti oznámeno nejpozději do konce ledna. Ostatní poroty zůstávají stejné jako loni s drobnými obměnami. Uzávěrka přihlášek je v pondělí 29. 1. 2007, vítězové budou slavnostně vyhlášeni 22. 4. v Městské knihovně v Praze, vše bude přímým přenosem vysílat ČT 2.
–lb–
divadlo
Dětská tragédie…
…zní podtitul nové inscenace hry německého dramatika Franka Wedekinda Probouzení jara, kterou v novém překladu a v radikální úpravě připravil se IV. ročníkem katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU režisér Ondřej Pavelka. Nejznámější inscenací tohoto titulu byla zřejmě interpretace E. F. Buriana v předválečném Déčku. Skandální byla hra v době svého uvedení, skandální byla i Burianova proslulá inscenace v roce 1936. Po sedmdesáti letech je však jedno ze základních témat změněno, posunuto blíže současnosti: útlak, morálka, pověry ve vztahu k tabuizovaným tématům dětské sexuality a homosexuality opouštějí Wedekindovo 19. století, míjejí Burianův soudobý apel vůči protipotratovému zákonu, jehož znění bylo promítáno na závěr jeho inscenace, míří do naší sekularizované současnosti a dobou útlaku, omezení a společenského teroru je tak normalizační Československo osmdesátých let. Druhá repríza v Divadle Disk (Karlova 26, Praha 1) v pátek 19. 1. v 19.30.
–ah–
Krepsko znovu v NoD
„Živelné improvizované divadlo“ Krepsko uvádí v obnovené premiéře svou zatím poslední inscenaci Errorism. Soubor, založený v roce 2000, na sebe hned od počátku upozornil zdařilými projekty kolektivních pohybových improvizací a později se zapsal jako tvůrčí společenství důsledně zaměřené na hledání vlastního divadelního jazyka (více A2 č. 15/ 2006). V roce 2005 získalo Krepsko cenu Projekt roku na festivalu NEXT WAVE za inscenaci Ukradené ovace. Nyní se vrací po delší pauze, vynucené tragickou nehodou, při níž zahynul zakladatel souboru Petr Lorenc. Účinkují: Linnea Happonenová, Jan Kalivoda/Guy Dowsett, Jiří Zeman a Robert Janč. Jazykově bezbariérový „pokřivený příběh o Popelce aneb krasobruslení na vztazích“ můžeme vidět v experimentálním prostoru Roxy/NoD (Dlouhá 33, Praha 1) v pondělí 22. 1. ve 20.00.
–kv–
Jelineková na Prádle
V české premiéře byla 7. ledna v alternativním prostoru kavárny Divadla Na prádle uvedena čtvrtá část z dramatického cyklu Smrt a dívka (2003) rakouské nositelky Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinekové – hra Jackie (do češtiny přeložila Barbora Schnelle).
Extravagantní autorka románů, básní, dramat a esejů a radikální společenská kritička Jelineková je v současném divadelním světě jednou z nejinscenovanějších autorek německé jazykové oblasti. V básnickém monologu Jackie zpracovává typická témata své tvorby, jimiž jsou především žena a její postavení ve společnosti, medializace života a manipulace s individualitou člověka. Vybírá si k tomu osobnost Jacqueline Kennedyové. Žena zavražděného amerického prezidenta, hlavní hrdinka mediálního seriálu pro každého, který byl na programu nepřetržitě od 60. do 90. let, jí slouží jako bohatý materiál pro zkoumání fenoménu novodobého mýtu. Inscenátoři (režie David Czesany, dramaturgie Lucie Ferenzová) rozdělili text Jelinekové do partů pro tři herečky, které tvoří tři hlasy Jackiina vnitřního monologu. V nich zaznívají rozpory života, v němž vše je stále pozorováno. Scénograf Tomáš Bambušek navrstvil na těla hereček množství lepenky, z níž vyrobil i chanellovský kostýmek a Jackiinu paruku. Lepenkou, jež se asi nikdy nerozloží, je skvěle vystižena umělost obrazů, zbývajících po člověku, který se do nich rozpadl a sám za sebe přestal existovat. První repríza v Divadle Na prádle (Besední 3, Praha 1) v neděli 21. 1. v 19.30.
–vmk–
hudba
Ruští skladatelé
Česká filharmonie představí v Dvořákově síni Rudolfina koncert z tvorby ruských skladatelů 19. století. Z (autorem nedokončené) opery Soročinský jarmark M. P. Musorgského zazní Griškův sen. Jedinou operu A. Borodina Kníže Igor museli dokončit (podobně jako u předchozího skladatele) jeho přátelé. Přesto patří ke skvostům světového operního repertoáru. Vyslechneme předehru, kterou skladatel sám nezapsal, ale často ji přehrával svým přátelům, takže po jeho smrti ji mohl zaznamenat Alexandr Glazunov; dále uslyšíme v podání ČF za řízení Zdeňka Mácala a Pražského filharmonického sboru se sbormistrem Lukášem Vasilkem slavné Polovecké tance a barytonista Roman Janál přednese árii Igora. Koncert uzavře jistě nejpopulárnější dílo M. P. Musorgského Obrázky z výstavy ve známé úpravě pro orchestr od Maurice Ravela. Dvořákova síň Rudolfina, Praha, 18. a 19. 1. v 19.30.
Ravel, Mozart, Zemlinsky
Janáčkova filharmonie Ostrava zahajuje druhý poločas sezony pohádkově. Vedle části Alborada del gracioso z cyklu Zrcadla Maurice Ravela a Klavírního koncertu d moll Wolfganga Amadea Mozarta se sólistou Mariánem Lapšanským zahraje fantazii pro orchestr podle Hanse Christiana Andersena, nazvanou Mořská panna, od Alexandra Zemlinského. Ten je znám jako učitel mnoha významných skladatelů 20. století a v posledních letech je znovu objevován také jako autor. Tato třívětá skladba je ukázkou hudebního projevu secese, kde se postupy pozdního romantismu dávají do služeb proudů fantazie. V roce 1905 byla zároveň s premiérou Mořské panny uvedena symfonická báseň Zemlinského žáka Arnolda Schönberga Pelléas a Mélisanda. Zatímco učitel sklidil u publika úspěch, Schönberg byl vypískán. Společenský sál Domu kultury města Ostravy (28. října 2556/124) 19. a 20. 1. v 19.30.
–mk–
Společné třicetiny U. K. Subs a The Vibrators
U.K. Subs patří britským punkrockovým kapelám, které zažily hned první vlnu tohoto anarchistického hudebního stylu. Skupina byla založena v roce 1976 a jako jedna z mála funguje bez přestávky až do dnešních dnů. Její členové navázali na The Ramones a dále byli souputníky The Clash. Za dobu své existence natočili okolo dvaceti desek. Nejvýznamnějšími z nich byly Another Kind of Blues či Brand New Age z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let nebo například Occupied z let devadesátých. Zatím poslední nahrávkou je singl 666 Yeah (Jet 13; 2006), který vyšel koncem loňského roku a byl limitován na tisíc vinylových výlisků. V současnosti jsou U. K. Subs na dvouměsíčním evropském turné, kterým oslavují své třicáté výročí. U nás se zastaví i v chomutovském klubu Kotelna na tematickém večeru Punk Explosion a následně i v pražském klubu Rock Café. Koncerty jsou spojeny s vystoupeními The Vibrators. Ti s nimi absolvují většinu turné (až do 4. února ve Španělsku). The Vibrators taktéž slaví třicet let bez přestávky, hrají punk-rock a jsou z Anglie. Začínali například jako předkapela The Stranglers: jejich nejdůležitější nahrávkou je debut Pure Mania z roku 1977. Music Club Kotelna (Dřínovská, komplex Beseda, Chomutov) v sobotu 20. 1. v 19.00 a Rock Café (Národní 20, Praha 1) v úterý 23. 1. ve 20.00.
–jp–
Brad Shepik Trio
Jazzový koncert, za nímž se vyplatí dojet si do Vídně. Kytarista a skladatel Brad Shepik se narodil v místě s krásným jménem Walla Walla a od deseti let se věnoval kytaře a jazzu, studoval mimo jiné u Ralpha Townera. V devadesátých letech přesídlil do New Yorku, kde se vrhl po hlavě do hudebního dění, a to nejen jazzového. Jeho jméno najdete v sestavách mnoha experimentálních a improvizačních seskupení. V několika skupinách také míchal jazz a východoevropské folklorní inspirace: Tiny Bell Trio Davea Douglase, Pachora nebo Paradox Trio Matta Darriaua. Pět let působil v Electric Be Bop Band Paula Motiana. V aktuálním triu jej doplňuje bubeník Tom Rainey a hráč na elektrické varhany Gary Versace. Porgy & Bess (Riemergasse 11, Vídeň) v neděli 21. 01. ve 20.00.
Schumann v Rudolfinu
Český spolek pro komorní hudbu v rámci hudebních podvečerů uvede v Sukově síni Rudolfina dvě skladby Roberta Schumanna: Smyčcový kvartet F dur op. 41 č. 2 a Klavírní kvintet Es dur op. 47, který mimochodem spolu se Schumannovým Es dur kvintetem op. 44 patřil k oblíbeným dílům, jež na klavír hrával Bedřich Smetana. Doplní je skladby dvou současných českých autorů: Suita drammatica J. Hanuše a Kvartetní věta J. Pazoura, která si tak odbude svou premiéru. Skladby zazní v provedení M. Nostitz Quartet a klavíristy Karla Košárka. Sukova síň, Rudolfinum, Praha, ve středu 24. 1. v 17.30.
–vz–
výtvarné umění
KW + Robert Šalanda
Výstava KW + Robert Šalanda, kterou připravila Galerie Brno, je postavena na dvou silných osobnostech současné české malby. Pod zavedeným pseudonymem-značkou KW dlouhodoběji působí na naší scéně autor Igor Korpaczewski (1959), odborný asistent pražské AVU. Výborný figuralista, brilantní kolorista, jeden z mála dnešních malířů, kterému se daří vytvářet neokázalé a přitom silné obrazy, přirozeně napojené na prožívanou současnost. Jako partner obrazového dialogu figuruje na výstavě jeho bývalý student Robert Šalanda (1976), umělec volící ve své tvorbě pravidelné odstupy od malířského média a následné návraty. Odkláněním se od iluzivní malby získává potřebný odstup, který může fungovat jako obrana proti formálnímu vyčerpání malířského jazyka. Je to zcela odlišný postup než u KW, kde nosnou zůstává kontinuita dlouhodobě vyvíjené cesty a ponor do vlastních malířských prostředků a jejich modelačních i skladebných možností. Takto postavený projekt funguje na pulsování a napětí mezi rozlišnými jazykovými světy, které se oba současně vyjadřují za dnešek a k dnešku. Brněnská výstava Igora Korpaczewského a Roberta Šalandy je výbornou ukázkou svébytné prezentace bez zásadnějších externích kurátorských intervencí a korekcí. Tady oslovuje samotný jasně formulovaný malířský názor, a to hned dvakrát. Výstava trvá v Galerii Brno (Veselá 14) do 11. 2.
Elke Krystufek
Rakouská umělkyně Elke Krystufek (1970), absolventka Institutu pro současné umění na vídeňské Akademii výtvarných umění (ateliér malby, prof. Arnulf Reiner), pitvá sbírky MAK (Museum für angewandte Kunst/Gegenwartskunst) a generuje novou prezentační podobu muzea. Výstavou Liquid Logic intervenuje a proniká do kamenné instituce jako málokterá umělkyně před ní. Elke Krystufek po několik měsíců zkoumala historii budovy i tradiční poslání muzea a během tohoto kontinuálního procesu rozvíjela dialekticky budovaný, komplexní autorský projekt. Výstava otevírá prostřednictvím rozmanitých uměleckých výrazových prostředků nové perspektivy úvah a pomíjivosti umění, sbírkových strategií a o roli ženy v uměleckém provozu v úzkém napojení na témata jako náboženství, ženská otázka, společenské hodnoty nebo mýtus. Autorka se neomezila pouze na „mrtvé“ objekty. Diskutovala například s jednotlivými kustody muzea o sbírkách (jejich výpovědi a názory jsou zaznamenány ve výstavním katalogu). Společně s nimi vybrala objekty zařazené potom do vlastního projektu. Kritérii pro výběr artefaktů byly antropologicky zaměřené tematické okruhy: mozek, náboženství, vagina a svatba. Inspirována těmito objekty i jejich sbírkovým uspořádáním, vytvořila umělkyně nová díla – objekty, nábytek, obrazy, fotografie apod. Ta opět podrobila komentářům kustodů. Těžištěm výstavy je pak „kuchyně Margaret Schütte-Lihotzké“, jakási rekonstrukce studijní sbírky z akvizic muzea. Muzeum nabývá na své tajemné bizarnosti a magičnosti. MAK – Ausstellungshalle (Stubenring 5, Vídeň) do 1. 4.
–pev–
televize
Hluboký spánek
„Jmenuju se Philip Marlowe,“ představuje se hlavní hrdina v první scéně jedné ze stěžejních filmových adaptací černé série o soukromém detektivovi z Los Angeles. Příběhy původních knižních předloh Raymonda Chandlera se na plátnech kin v čtyřicátých letech minulého století objevovaly velmi často, ne vždy ale s kladným přijetím autora. O přístupu režiséra Howarda Hawkse však Chandler řekl: „Když zhlédnete Hluboký spánek, poznáte, co všechno může s takovým příběhem udělat režisér, který má cit pro atmosféru a potřebný latentní sadismus.“ Detektiv Marlowe je tentokrát najat generálem Sternwoodem, aby zamezil vydírání v jeho rodině. Zpočátku prostý případ se postupně noří do tmy obklopující vrahy, podvodníky, autory pornografie… Hlavní role byla svěřena Humphreymu Bogartovi, který dokáže být nebezpečný už jen pohledem. Jeho Marlowe je chladný cynik, jemuž však nechybí smysl pro humor, jakkoli suchý. Ve filmu mu sekunduje Lauren Bacallová, femme fatale, odzbrojující a smyslná. Hluboký spánek je dokladem brilantně zvládnutého vedení herců a pečlivého budování ponuré atmosféry. Pro milovníky filmu noir hýčkaný titul. ČT 2 v sobotu 20. 1. v 10.00.
Den sedmý, osmá noc
Na počátku stálo přání Evalda Schorma natočit snímek o psychice vězňů koncentračních táborů. Scénář Zdeňka Mahlera sleduje obyvatele vesnice v průběhu jednoho dne a noci, kdy je jejich život radikálně ohrožován neznámou silou. Snímek, vzniklý rok po srpnovém obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy, je tak chmurnou alegorií lidského strachu z neznámého nepřítele. Schorm, označovaný jako pilíř české nové vlny, jde až na dřeň boje o sebezáchovu, který s sebou nese všechny projevy negativních rysů lidské duše. Malost a krutost těch, co se chtějí zachránit, na druhé straně však i prvky humoru, specifického nadhledu. Natočené dílo ředitel Československého filmu Jiří Purš uzavřel do trezoru, Mahler byl z Barrandova propuštěn a Schorm nesměl dále natáčet celovečerní filmy. Autorova pozdější inklinace k divadelnímu umění se promítá už do stavby tohoto snímku: jsou dodržovány tři jednoty (místa, času, děje), využívá se teatrálních projevů. Den sedmý, osmá noc je dramatem až mysteriózním, podobenstvím zcela nadčasovým. Film box v pondělí 22. 1. ve 21.00.
–lg–
rozhlas
Rozhlasové sci-fi
Český rozhlas zařadil do svého sobotního vysílání dva sci-fi příspěvky českých spisovatelů. Rozhlasovou hru Květy Legátové tvoří dialog ředitelky experimentálního ústavu a doktora. Děj této mikrohry je redukován na vyostřený pracovní rozhovor o nižších živočišných druzích, který probíhá mezi Superkočkou a Hudcem (zde platí více než obvykle fakt, že postava nemusí být automaticky člověk) a je zakončený nečekanou pointou. Autorka nám ukazuje (s pořádnou dávkou černého humoru) krutost a nesmyslnost pokusů na zvířatech. V režii Ivana Chrze účinkují Jana Štěpánková a Ladislav Frej. Superkočka, ČRo 3 – Vltava, v sobotu 20. 1. v 11.30.
Povídka Ondřeje Neffa je mnohem akčnější, autor nás v ní zavede do roku 2032, Země je už „stará Plesnivka“ a lidé se stěhují na Měsíc. Náš průvodce, novinář Petr Andel, řeší nebezpečný případ, do něhož je zapleten „vojenský šéf jednotky, která je cvičena k obraně systému proti útoku zvenčí“. Ve dvacátých letech 21. století se pokrok dostal mnohem dál, nikdo se například nediví existenci lunární dálnice nebo soužití lidí a robotů, ovšem zásadní otázka stále není zodpovězena: existují mimozemské civilizace? Povídka získala cenu Mezinárodního rozhlasového festivalu Prix Bohemia Radio 1989. Režie Ivan Holeček, účinkují Vladimír Fišer, Ladislav Mrkvička, Jiří Zahajský a další. Ano, jsem robot, ČRo 2 – Praha, v sobotu 20. 1. ve 13.00.
–lds–
ah – Anna Hejmová / kv – Kateřina Veselá / lb – Libuše Bělunková / lds – Lenka Dombrovská Slívová / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / jp – Jakub Pech / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / vmk – Veronika Musilová-Kyriánová / vz – Vít Zavadil