Básník města, přítel leningradských výtvarníků, expresionista, jindy imažinista, zapomenutý autor. Roald Mandelštam vzýval jasné až jedovaté barvy a pohyb světla. A nemohlo za to jen morfium.
ISSN 1803-6635
hledat
přihlášení
anketa
Plzeňské diskuse nejen o kultuře
Plzeň 2015 a Za Česko kulturní organizují další think tank. Po pražském, který se odehrál ve spolupráci s PWC, se pro změnu uskuteční v plzeňských restauracích. Veřejnost bude mít po přihlášení možnost diskutovat s osobnostmi z Česka, ale i ze zahraničí...
další tipy 
Nový snímek Paula Thomase Andersona s názvem The Master bude mít premiéru 12. října... více
Čert vem Ratha, hokej i záhadného tvora, natočeného v blízkosti podmořského ropného vrtu nedaloko Britských ostrovů (on už se o něj král rybářů Jakub Vágner postará)... více
Modeselektor + Thom Yorke: This... více
Nejmladší generace amerického rapu si svojí cestu razí skrze mixtapy... více
Poslechněte si pilotní singl The Full Retard nové desky Cancer for Cure veterána brooklynské rapové scény EL-Pho... více 
Měděný měsíc, měděné citróny
Prodavač citrónů
Měsíční citróny!
Měděné citróny!
Při padání zvoní –
kupte je
Rozsypte všude
měsíční citróny –
měsíčně, citrónově
v pokoji bude.
Zářivé citróny!
Zvonivé citróny!
Je-li vám po nocích
teskle a temno,
kupte si měsíc –
měsíční citróny,
měděné citróny –
zlatavé na dno.
***
Od měsíce světla,
od svítilen světla –
stíny:
spirály,
závity,
stínotma.
***
– Padají hvězdy!
– Stříbřitou pěnou!
– Padají hvězdy!
– i listí nezbývá než spadnout.
– Padají hvězdy!
jak ústa džentlmena.
Zlatozubý podzimní chřtán.
Listopadová noc
Bylo opadáno.
Listy padaly,
noc tála v stearinu.
Zlaté hory padaly
a voněly – mandarinkami a henou.
Padly stíny.
Padl soumrak.
Citrusy – lampy.
A citrany – my.
V noci – větrem prochladno,
v loužích – denaturovaný prach.
Bylo opadáno.
Město rybář
(etuda)
Podřimuje,
nahodil do nebe
věže zvonice –
rybářské pruty –
a chytají se hvězdy, zelené a
modravé,
a chytá se měsíc, žlutý, měděný,
citrónový.
***
Profil mostku hrbatý,
jak vždy, milá, zticha stál.
Do rudé dírky večerní temnoty
vítr dráty nafoukal.
Nuzný, nelaskaný, starý,
na zemi brzy unaven,
klátil se kdosi snem popelavým,
jakoby v oprátce tramvaje.
Zkrátka – malinko namodralý
večer – všední, až bolí srdce v hrudi,
večer jak šedá vata tichý,
večer jak vůně růže nudný.
***
Noc zvolna mizí.
Po střechách mraky kráčejí.
Ropuchy čvachtají –
to od stařen odcházejí sny.
Měsíc není.
Kočky steskem žadoní.
Drátěné košile cinkají –
to od dětí odcházejí sny.
Noc zvolna mizí…
***
Mí přátelé – hrdinové mýtů.
Vandráci, chňapkové, opilci.
Mé modlitby – směs hieroglyfů –
krášlí ploty oplzlými nápisy.
Přeložila Radka Bzonková