Jestliže jsi nečetl slovanské básníky,

je to tak nakonec i lepší. Co by u nich

asi tak hledal

irskoskotský cestovatel. Žili v dětinnosti

prodlužované z věku na věk. Slunce pro ně bylo

brunátná tvář sedláka, měsíc vyhlížel z mraků

a Mléčná dráha se táhla jako silnice mezi břízami.

Tesknili po království, které bylo blízko, blizoučko,

jen si na ně sáhnout. V takovou chvíli

rozhrnou andělé v plátěných halenách

větve jabloní

a usedají k hostině u stolu s bílými ubrusy

v dojemné srdečnosti (po čase se nakonec svalí

pod stůl).

Přicházíš od příbojů tříštících se o skaliska.

Z vřesovišť,

kde bojovníkům při ukládání do hrobu

zpřeráželi kosti,

aby nemohli navštěvovat živé. Z mořské noci,

v níž se mlčenlivě skryli tvoji předkové.

Nad tvou hlavou žádná tvář, žádné slunce, měsíc,

jenom smršťování a rozpínání galaxií, neúprosná

prudkost nových počátků, nového ničení.

Celý život naslouchající oceánu. Černí dinosauři

se brodí tam, kde se s vlnami vznáší a klesá

purpurové pásmo

světélkujících lodyh jako ze sna. A Agamemnón

připlouvá rozvířenou tůní ke schodům paláce,

aby na mramoru vytryskla jeho prolitá krev.

Až lidstvo pomine,

bude se i nadále s kamennou, čistou zemí

srážet oceán.

Kruhoústý, s očima blankytné modři,

bez milosti a naděje

před Bohem Terribilis, tělem světa.

Není nikoho, kdo by vyslyšel modlitby.

Čedič a žula,

nad nimi dravý pták. Jediná krása.

Co je mi po tobě? Přicházím od drobných

stezek v sadech,

z nevzdělaného chóru a od zářící monstrance,

záhonů routy, od pahorků nad řekami a od knih,

ve kterých horlivý Litevec zvěstoval bratrství.

Ó, ty útěchy smrtelníků, marná věření!

A přesto jsi nevěděl, co já vím. Země nás naučí

víc než nahost živlů. Neudělujeme si

zrak boha beztrestně. Tolik mužný, v poušti,

obětoval jsi démonům: byl to Votan i Tor,

trýznivý skřehot Erynií v povětří, zděšení psi,

když se s průvodem zemřelých blíží Hekaté.

Raději vyřezávat slunce na spojnicích kříže

v mém okresním městě. Břízám a jedlím

dávat ženská jména. Prosit o ochranu

před němou a lstivou silou.

Než jako ty hlásat nelidské věci.

Přeložil Josef Mlejnek