Vleklý příběh o tom, kterak jeden z místopředsedů vlády ke jmění přišel, skončil. Asi definitivně. Sotva lze očekávat, že nejvyšší státní zástupkyně rozhodnutí svého podřízeného kolegy zpochybní, sotva bude mít Marcela Urbanová příležitost, aby veřejně obhájila své svědectví, sotva dostane Milan Šošovička možnost, aby před soudem vyvrátil tvrzení jihlavského státního zástupce. Už žádné další pitvání choulostivé kauzy! Teď, když se všechno vysvětlilo, může i předseda Strany zelených stejně jako ministr zahraničí a všichni kolegové ve vládě zasednout vedle Jiřího Čunka bez pochybností a výčitek.
A tak se už neptejme, jak vícečlenná rodina s průměrnými příjmy získala milionový majetek. Nic nám do toho není, ostatně kam bychom s takovou zvědavostí po bonanze devadesátých let došli? Ke chmurné vizi parlamentu zejícímu prázdnotou, jak ji naznačil prezident? Proč hledat souvislost mezi výběrem půlmilionu z konta vsetínské firmy a následným uložením obdobné částky do vzdálené banky v Opavě? Není snad už odvážení vsetínských „vředů“ do jiného kraje jistou zvyklostí? A proč se nadále zabývat svědky, kteří stejně ochotně jako nespolehlivě přispěchali Jiřímu Čunkovi na pomoc? Vždyť se nakonec nic nestalo.
S odvoláním na státní zájem porušoval minulý režim občanská práva a spravedlnost chodila po žebrotě. Dnes už se o vyšším, státním zájmu nemluví – znamená to však, že přestal existovat? Má snad činitel, navíc jmenovaný vládou, ignorovat možný rozpad nepříliš pevné vládní koalice, ohrozit osud reformního balíku nebo funkční reprízu hlavy státu? Co je pouhá právní ekvilibristika proti hrozící katastrofě?
Stalo se, co se stalo. Jedni s uspokojením tleskají, jiní říkají: zametli to pod koberec, a ukládají si tu skončenou kauzu do paměti. Je to jako u lékaře. Zeptá se kuřáka, jak dlouho už svému zlozvyku holduje, a pak do anamnézy zapíše „nálož tolik a tolik tisíc cigaret“. Podobné destrukční nálože, součty nesouhlasu, zklamání i zhnusení má ve svém chorobopisu i společnost. Také ji provází obdoba kuřáckého kašle, pocit, že politika je záležitost nečistá a že k volbám chodí jen člověk pošetilý. Kéž z toho hřešící společnost nakonec vyjde lépe než většina hřešících kuřáků.