Ad Literární zápisník (A2 č. 30/2007)
Vážený pane Bílku!
Četl jsem, co jste v A2 napsal o tom hříšném magazínu MF Dnes, a úplně s Vámi souhlasím. Když jsem dostal výtisk, dověděl jsem se, že to měly být povídky, na což já bych se nebyl dal. Buď mi to neřekli, nebo jsem to nepochopil. A myšlenková úroveň toho všeho mě udivila: jak je to nijaké. Navíc já jsem byl překvapený i fotografickým doprovodem na dané téma: jak je to násilné, nevtipné. Přál jsem si, aby si mé účasti raději nikdo nevšiml. Také proto, že když člověk přijde na večírek v masce na téma, jež se k rázu večera nehodí, vypadá vždycky trapně, místo aby vyhrál.
Ludvík Vaculík
Ad DBC Pierrova lámaná angličtina (A2 č. 33/2007)
Jiří G. Růžička má nesporně právo myslet si o knihách cokoli. Minimálně s odkazem na citát „Děvka se musí líbit, kniha ne!“. Reaguji z jiných důvodů.
Zajímalo by mne, kolik recenzent skutečně věnoval četbě času. Kdyby byl pozornější, nepletly by se mu pojmy kazašský a kavkazský a odpustil by si dnes oblíbený mezinárodní terorismus, protože o něm ta kniha věru není!
Zkrátka omyl a výmysl. Stejně tak absurdní je osočení překladatele. Aby mohl recenzent soudit, musel by srovnávat s originálem, a ne prozrazovat, že ho „bohužel neměl k dispozici“. Důvod, proč autorův druhý román překládal Michal Prokop (a ne David Petrů), byl objektivní, časový. S oběma překladateli spolupracujeme již řadu let a jejich práci považuji za mimořádně kvalitní. Považuji tedy Růžičkovu recenzi za podprůměrnou.
Jindřich Jůzl, šéfredaktor Odeonu
Ad Virág Erdősová: Absolut Christmas (A2 č. 33/2007)
Jméno maďarské autorky Virág Erdősové neznamená v češtině lesní kvítí, jak tvrdí poznámka před překladem její prózy. Erdős znamená zalesněný, lesnatý a českou obdobou křestního jména Virág – pokud cítíme potřebu křestní jména překládat – je Květa nebo mezinárodní Flóra. Dosavadní próza této mladé autorky je velmi osobitá a zajímavá sama o sobě, vůbec nepotřebuje, aby její jméno bylo zaléváno sirupem laciné poetičnosti.
Anna Valentová, hungaristka
Ad Mrakodrapy v Holešovicích (A2 č. 33/ 2007)
Uznávám, že vizualizace plánovaných výškových budov v Holešovicích, zvláště barevná na webu, nevypadá kdovíjak hezky, ale upřímně řečeno, ten text mi připadá dost zapšklý. Kdyby ty vysoké budovy byly postaveny vtipně (invenčně), vůbec by mi nevadily. Aspoň by přibyly byty v centru a někdo by v něm žil. Udržujeme si krásný skanzen, ale bydlíme všichni v urbanistické kaši za městem a tam taky nakupujeme. A ničíme krajinu. A město je uvnitř studené.
Zuzana B.
To, že dochází k amortizaci historického centra města a na druhé straně bujení stavebně a urbanisticky takřka neregulovaných předměstí a příměstských zón, je zcela jiný problém. Výstavba mrakodrapů může v důsledku nastartovat proces, který vymaže de facto úplně existenci městského centra a zbude tu pouze ono velké, nijak nestrukturované město-předměstí, pravda plné pracujících obyvatel (i když ani to nemusí být pravidlem). Příkladů po světě jsou stovky. Stačí srovnání se západní Evropou.
Petr V.
Článek Richarda Biegla vůbec neříká, že by se v Holešovicích nebo jiných vhodných místech v Praze nemělo stavět. Naopak, autor se zastavěním a tím i oživením souhlasí, ale stavět se má opravdu s rozmyslem a koncepčně. Ne podle toho, kdo má větší vliv a schopnost se prosadit bez ohledu na celek. Koho bude Praha zajímat, když se změní v město bez zvláštní identity, jakých je po světě plno? Bohužel se tak pomalu stejně děje, a to i v samotném historickém centru, ale to je na dlouhou diskusi. Peníze dnes hrají prvořadou roli, a co zanecháme dalším generacím, to nikoho nezajímá. Článek vůbec není zapšklý, naopak, modernizaci a oživení je nakloněn, ale upozorňuje na zjevná rizika, která s tím souvisí. Díky za něj. Nejhorší je, že se na podobné problémy poukazuje velmi málo a člověk se jen náhodně dozví, co se v Holešovicích (či jinde) chystá, a kolikrát se potom nestačí divit. A to i v jiných případech, protože média fungují způsobem, který je na konkrétním případě popsán v článku LG.Philips Displays a selhání médií v témže čísle.
Anna T.
Česká centra: výběrové řízení na kulturní projekty 2008
Česká centra nabízejí finanční podporu hotovým projektům se zahraničním spoluorganizátorem, které budou prezentovat naši kulturu v zemích působnosti Českých center. Výběrové řízení není omezeno tematicky ani uměleckým oborem. Žádosti posílejte do 30. 9. 2007, vyhodnoceny budou do 15. 11. 2007. Podmínky podpory a náležitosti projektu najdete na adrese www.czechcentres.cz (tam je též k dispozici seznam loni podpořených projektů) nebo na telefonu 234 668 243.
Jolana Součková, Česká centra
Soutěž
Správná odpověď na otázku z čísla 32 – Jak se jmenuje časopis, jehož je Jacques Le Goff od roku 1967 spoluvydavatelem? – zní: Annales Economies, sociétés, civilisations (od roku 1994 s názvem Histoire Sciences Sociales). Knihu Paměť a dějiny posíláme Miroslavu Kyšákovi z Valašského Meziříčí.
Správná odpověď na soutěžní otázku z čísla 33 – Kdy a kde vyšel a jak se jmenoval první román na pokračování? – je: V roce 1836 ve francouzském politickém deníku La Presse vycházel román Honoré de Balzaka Stará panna. Knihu Země literatury posíláme Arcibiskupskému gymnáziu v Praze 2.
–mam–