Vaše divadlo pracuje s bezdomovci. Jaký má vliv na sociální integraci lidí z okraje společnosti?

Věřím, že podstatný. Lidé bez domova, kteří si přicházejí zahrát divadlo, nechávají, když se to podaří, svou civilní roli a realitu za dveřmi, získávají jiný úhel pohledu, a tím i nadhled. To jim může pomoci i ve změně životního stylu, v cestě z ulice. Stalo se nám, že na přestavení v Ostravě přišli rodiče jedné naší herečky, kterou neviděla po mnoho let. Příští rok odjela na zimu domů, napřesrok na delší čas – až tam jednou zůstala. Obnovení starých a tvorba nových mezilidských vztahů je podstata sociální integrace, a to divadlo opravdu umí. Umění léčí samozřejmě i samotnou tvorbou.

Kolik vašich herců se opět úspěšně začlení do normální společnosti a po jaké době?

Všichni, kdo chvilku vydrží, to alespoň zkusí. Cesta k začlenění do normální společnosti je velice dlouhá, nemůžeme a nechceme naše divadelníky sledovat až za obzor. Divadelní zkušenost působí a formuje i poté, co člověk přestane aktivně hrát. Myslím si, že divadlo má vliv především na věci niterné a tudíž neměřitelné: sebepojetí, sebehodnocení. Každopádně v našem podání nejde jenom o divadlo, poskytujeme lidem bez domova i jiné formy podpory, které na divadlo navazují a jejichž efekty jsou snáze měřitelné. Mám na mysli třeba poradenství, pomoc při vyjednávání s úřady. V poslední době, v rámci evropského projektu Aktivizace, poskytujeme i odborný trénink komunikačních a sociálních dovedností, podporu při návratu na trh práce či výuku základních PC dovedností.

Je možné účinnější systémovou podporou umění pomáhat dalším sociálně vyloučeným skupinám obyvatel jako jsou děti v domovech, postižení, důchodci, Romové, přistěhovalci, vězni atd.?

Jsem přesvědčen, že ano. Takové projekty už existují a pomáhají. Dávají lidem prostor a důvod se vyjádřit, neustrnout, tvořit a z toho mohou čerpat ve všech oblastech života. Ty nejlepší zveme jako hosty na náš festival Hic sunt leones.

V jakých oblastech terapie divadlem hercům nejvíc pomáhá?

Každému v něčem jiném. Je příjemné a důležité zažít úspěch, potlesk, úzkou intenzivní spolupráci s kruhem blízkých lidí, zodpovědnost za něco, co se má podařit, sám sebe překvapovat, experimentovat… Ale nejdůležitější snad je, že místo toho, abych jen bral, mohu i já ostatním něco dát.

Jaký vliv má divadlo na bezdomovce, kteří je přímo nehrají?

Vědí, že by hrát mohli. Vědí, že je tu nějaký jejich prostor a že mají možnost volby, možnost o něčem rozhodnout.

Dá se říct, že divadlo Ježek a Čížek není primárně určeno pro publikum, ale spíš pro herce samotné?

Ne. Do jisté míry se něco podobného dá říct o každém divadle, je to do sebe zahleděný organismus, který ale zároveň žije a dýchá s tím, že se půjde jednou někomu ukázat a ten někdo mu dá inspiraci, náboj a ospravedlnění pro další život, další fungování. Každé divadlo je určeno pro publikum a o divadle „sociálním“ to, myslím si, platí dvojnásob.