Rok je už starý

Čím jsem se provinila? Co jsem učinila?

Co jsem zmeškala?

měla bych se ptát

jako každý večer Pýthagorás

Nejíst boby

nezdvíhat co upadlo

Je slunce a ostrý vítr

a naše jediná chyba

spočívá v nedostatku soustředění

natáhnu ruku

k včerejšímu ránu

ale je tam prázdno

Básníci jsou zaostalé bytosti

jak řekl Nietzsche

most k minulým dobám věční epigoni

tedy epigoni času

Já, epigon, sázím slova

jak vejce na pánev

třeba otevřou

včerejší den

rozbitý kaleidoskop

barev míst vět

to smetiště

po kterém chodím

a zdvihám co upadlo

Jakási jednoduchost –

ústřední jednoduchost

gesta, světa, slova –

Ano, říkám,

jsem to já

Provedu, udělám

Tady