Dámy a pánové!

U příležitosti vydání jedné z klíčových knih Witolda Gombrowicze se zaměřujeme na tohoto ironického emigranta, obrazoborce, nasazovače zadniček a pro mnohé největšího polského spisovatele. Krátce po českém vydání jeho posledního románu Kosmos, který jsme recenzovali v letošním dvanáctém čísle, tedy vychází Trans-Atlantik. Nasednout na tuto zaoceánskou loď bylo Gombrowiczovi umožněno díky honoráři za „první polský gotický román“ Posedlí. Jak se k brakovému žánru postavil, je patrné z ukázky, v níž prostřednictvím strašidelného pnutí ve chvějícím se ručníku vyvstává podstatný rys, společný všem autorovým dílům: Snaha definitivně zavraždit Formu. To platí dvojnásob o jeho Denících, nad nimiž se v eseji zamýšlí Miroslav Olšovský. Z netematických článků stojí za pozornost recenze knihy Paula Virilia Válka & Film nebo poznámky ke Krvavému dubnu Ismaila Kadareho. Aktuální kulturní témata postihuje zápisník Petra A. Bílka, který obhajuje existenci knihovny také tím, že je v ní možné nevirtuálně, fyzicky inzultovat nezodpovědné kritiky či spisovatele. Rozhovor Pavla Klusáka s francouzským kytaristou Noëlem Akchoté o hraní v hambinci a jiných slastech budiž pozvánkou na závěrečný večer festivalu STIMUL, který A2 spolupořádá. A asi je zbytečné klasikovými slovy dodávat, že „konec a bomba, kdo to čet je trouba!“