I krajní pravice chce udržovat kontakt se svými sympatizanty a oslovit širší veřejnost. Její nejdůležitější média, které by tuto úlohu měla plnit, se v posledních letech přesunula na síť.
Krajní pravici tvoří různé proudy, které buď spolupracují, soupeří nebo se vzájemně nenávidí. Důvodem je nejen osobní nevraživost, ale i zásadní názorové rozdíly. Český nacionalista se zkrátka dost těžko shodne s neonacistou, který pokládá existenci jeho národa za omyl a všemu nadřazuje árijskou rasu. Stejně tak člověk, který oslavuje husitství nebo ho náboženství nezajímá, hledá hůře společnou řeč s představitelem ultrakatolíků. Přes tyto rozdíly pojí krajně pravicové proudy společný ideový nepřítel – liberalismus.
Kořeny krajní pravice po roce 1989 jsou v hnutí skinheads, kde v první polovině devadesátých let převážili neonacisté, a ve Sdružení pro Republiku – Republikánské straně Československa, zastoupeném v letech 1992–98 v parlamentu. Kvůli existenci komunistického režimu a vakuu, jež vytvořil, musela krajní pravice řešit problém kontinuity s meziválečným obdobím, který západní Evropa nezná. I zde byli její představitelé po válce v klatbě. V „disentu“ ale přežili a uchovali myšlenkové dědictví, které jejich nástupci zmodernizovali. Naproti tomu u nás začínala krajní pravice od nuly.
Mezi trafikou a „samizdatem“
Více než deset let byl nejdůležitějším krajně pravicovým médiem týdeník Republika. Vycházel v desetitisícových nákladech a byl běžně k dostání. V původní podobě zanikl v roce 2001. Od té doby jej svým vlivem žádný jiný nepřekonal. Republika čelila řadě žalob, hlavně když ji vedl Josef Krejsa, proslulý tvrdými výpady vůči Romům, Němcům, šlechtě a Židům. Oslovovala lidovým až agresivním stylem řadu nespokojených občanů a díky antikomunismu i část exilu. Naopak týdeník Politika, vydávaný Josefem Tomášem, měl jediné téma – Źidy. Osciloval mezi náboženskou nesnášenlivostí, brutálním rasismem a články o židovském spiknutí. Týdeník dosahoval mnohatisícových nákladů a názory v něm obsažené dodnes patří k výbavě českého antisemity. Jeho existence vyvrcholila otištěním seznamu Židů v české politice a kultuře, který spustil takovou vlnu kritiky, že Politika musela v roce 1992 sama ukončit svou činnost. Navázal na ni časopis Pochodeň dneška, který už nebyl běžně k dostání a šířil se poštou nebo z ruky do ruky. Kromě toho vznikly v rámci hnutí skinheads desítky takzvaných zinů. Málokterý z nich však vydal více než tři čísla.
Internetová mediální subkultura
Koncem devadesátých let začala „doba internetová“. Za webovými projekty většinou stála úzká skupina aktivistů, někdy i jednotlivci. Podobně tomu bylo i u krajní levice. Počet důležitých a pravidelně aktualizovaných stránek se postupně ustálil. Dnes jsou zastřešujícím serverem krajní pravice Altermedia. Jak naznačuje název, web přináší alternativní informace, nahrazující údajně tendenční zprávy mainstreamových médií. Projekt je součástí světové sítě těchto stránek. Českou sekci spravuje nejstarší krajně pravicová organizace Vlastenecká fronta, jejíž předseda David Macháček je i nejpilnějším autorem. Myšlenky neonacistů lze v čisté formě najít na stránce Národního odporu, který však je už hlavně značkou, a nikoli fungující organizací. Viditelným představitelem tohoto proudu, schopným napsat smysluplný článek, byl v posledních několika letech Petr Kalinovský. Internetovým nástupcem Republiky se svým stylem i tématy stal web Národní strany. Představitelé ultrakatolíků se z internetu spíše stahují. Jejich názorovou platformou, ostře kritickou vůči vedení české katolické církve, byla stránka Katolíkrevue. Ta dosud funguje, ale není aktualizována. Stejný okruh lidí vydává papírový časopis Te Deum. Asi nejzajímavějším projektem krajní pravice je web Národní myšlenka a hlavně stejnojmenný tištěný čtvrtletník s podtitulem „Revue konzervativního nacionalismu“. Internetová verze se stylem trochu podobá Altermediím, kam její autoři občas píší. Čtvrtletník je pokusem o intelektuální časopis, který sleduje vývoj, myšlenky a témata evropské krajní pravice. Občanské sdružení NM pořádá i přednášky a vydává knihy. Specifickou stránkou je Národní vzdělávací institut. Jde o internetovou knihovnu, kde jsou v češtině volně ke stažení publikace popírající holocaust.
Výčet médií využívaných krajní pravicí samozřejmě není úplný, protože stránky různé úrovně má řada regionálních skupin, existují tematické weby žen-neonacistek či hooligans. Na internetu se prezentují i politické strany, které vydávají občasníky, dostupné ve formátu pdf (např. Dělnické listy, Polnice, Národní politika). Dobrou ukázkou spolupráce, či spíše nespolupráce, je uvádění odkazů na jiné stránky. Lze tak dobře ilustrovat izolaci, do níž se po volbách 2006 dostala Národní strana i propojení většiny serverů s okruhem Altermedií.
Proti liberálům a levičákům
Obsah většiny webů spojuje vymezování vůči liberalismu a socialismu. Objevuje se kritika českých vlád z úpadku politické kultury, obava z nadnárodních institucí i odpor ke globálním korporacím, který tak sbližuje krajní pravici i levici. Autoři brojí proti konzumní společnosti a multikulturalismu. Řada článků také těží z popisu skutečných problémů, které se v souvislosti s romskou menšinou objevují. Většina webů je silně namířena proti USA a Izraeli.
Ve svém stylu se stránky od stránek i různí autoři liší, a to nejen úrovní, ale i mírou otevřenosti. Absolutní nezájem neonacistů o volební boj vede k větší otevřenosti, i když i tady se objevují krycí slova, například vyvolenci a nový světový řád jako synonyma pro Źidy a jejich snahu ovládnout svět. Ultrakatolíci zase považují jimi hlásaný antijudaismus za logickou obranu před pokusy Židů a zednářů zničit katolickou církev. I v Česku je v řadě článků oblíbený takzvaný nový antisemitismus, který ve jménu svobody slova a bádání popírá holocaust nebo jednostranným zdůrazňováním utrpení Palestinců prezentuje Izrael jako kolektivního Žida a aplikuje na něj dřívější schémata. Podobné „odstupňování“ se dá vypozorovat i u některých jiných témat.
Krajní pravice disponuje řadou vyprofilovaných webů, které umožňují jejím příznivcům vidět svět jinak. Ovšem silněji ovlivňovat veřejnost se jim zatím nedaří. Na nejnavštěvovanější server Altermedia si totiž denně klikne průměrně 2500 lidí. A tak krajní pravice dále závisí na mainstreamových médiích, která na ní hledí výrazně kriticky a zaznamenají její existenci jen v případě nějaké demonstrace či střetů s antifašisty.
Autor je politolog.