První premiérou sezony se ve zlínském Městském divadle stala inscenace jednoho z nejslavnějších muzikálů – Kabaret. Toto závažné hudební dílo se zrodilo v roce 1966 v newyorském Broadhurst Theater v režii Harolda Prince. Autoři John Kander (hudba) a Fred Ebb (texty písní) spolu s libretistou Joem Masteroffem zpracovali téma přátelství a lásky v prostředí berlínského kabaretu počátku třicátých let. Zdrojem se stala divadelní hra Johna Van Drutena, který inspiraci čerpal v povídkách angloamerického spisovatele Christophera Isherwooda. Československou premiéru měl Kabaret v roce 1977 v Brně v režii Iva Osolsoběho a od té doby získal muzikál i na našem území obrovskou popularitu; film s Lizou Minnelliovou (1972) byl do českých kin uveden až v roce 1990. Současný zlínský Kabaret režiséra a uměleckého šéfa Doda Gombára je v pořadí patnáctou a v tomto roce druhou inscenací.

Muzikál byl v našich divadlech od samého počátku uváděn v překladu Iva T. Havlů, který vycházel z původní verze autorů Kandera a Ebba. Ústřední autobiografická postava homosexuálního spisovatele Clifforda Bradshawa, který přijíždí do Berlína psát román a užívat života v době tzv. Výmarské republiky, kdy se k moci dostává Adolf Hitler, nesnesla v premiérovém uvedení zcela otevřené výpovědi. Ještě ve filmu je postava spisovatele v „krotké“ bisexuální rovině. Teprve od znovuuvedení v roce 1998 v Henry Miller Theater se muzikál naplno otevřel větší možnosti konfrontace. Z této poslední verze vychází i nový textový překlad Jiřího Záviše a Jiřího Joska. Ze současné inscenační praxe Kabaretu byla zařazena mnohá hudební čísla, která Kander a Ebb vytvořili jen pro film. Připsaná postava Bobbyho dokresluje hrdinovu sexuální nevyhraněnost. Režisér Gombár zvolil jemné a přesné balancování na hranici tragického příběhu s úsměvným poohlédnutím. Pro vytvoření tíživého a dusného ovzduší nacistického vzmachu nepotřebuje zjednodušující symboly, přesně vedený herecký soubor staví dějovou linii natolik výrazně, že jakákoli konkrétní citace by celou inscenaci zbytečně narušila. Postava tichého průvodce – vypravěče, který je až nápadně podobný slavnému „antisemitovi“ Richardu Wagnerovi, prostupuje v podobě hada celým příběhem: nakonec zničí sám sebe a uchrání tak křehkou a přitom silnou hrdinku Sally Bowlesovou. Všechny postavy jsou po celou dobu přítomny na scéně, vytvářejí podobu parlamentu, který na první pohled může a zároveň nemá tu moc ovlivnit celý děj, spějící do zatracení. Z divokého reje zábavy nevystoupí ani prchající spisovatel Clifford, který umožní konečné zmrtvýchvstání Kabaretiéra v závěru inscenace. Režie konkretizuje složitost příběhu, při kterém v zádech mrazí, ale který zároveň dává naději, že se lidstvo poučí, že můžeme spolu s těmi „nečistými“ a „nehodnými“ doufat v lepší a spravedlivější budoucnost. Kabaret je vážným aspirantem na titul inscenace roku ve zlínské divadelní anketě Aplaus 2008 v rámci festivalu Naráz.

Milan Černý, Zlín