Když jsem v neděli 9. prosince vstupoval v New Yorku do letadla Českých aerolinií, měl jsem v ruce jediné německé noviny, které se daly na letišti Johna Fitzgeralda Kennedyho koupit: Frankfurter Allgemeine Zeitung, a k nim jsem si na palubě letadla přibral Herald Tribune, Lidové noviny a Právo. Jiné noviny neměli, ale přesto už jen letmý pohled na první stránky stačil k tomu, aby si člověk uvědomil, jak se směrem ze Spojených států přes Německo do Česka mění perspektiva pohledu na svět.

Herald měl na titulu články o postojích Prodiho v Itálii, situaci v Kosovu a Číně a teprve ve spodní části se zabýval domácími událostmi: zničenými videokazetami z věznic CIA a situací v mediálním impériu Ruperta Murdocha.

Frankfurter se zaměřil jak v hlavním úvodním sloupku, tak v komentáři na Kosovo, fotografie oznamovala výstavu velkého expresionisty z 15. století Matthiase Grünewalda v Karlsruhe a hned vedle byla úvaha o zákazu americké sekty Scientology v Německu. Hlavní komentář se věnoval výsledkům průzkumů výkonnosti vědců v přírodních vědách a kladl si otázky po nezávislosti takových dat na státních institucích.

Právo oznamovalo, že Daniela Šinkorová odchází z Ordinace a že Jaroslav Plesl zlobí, ale ne doma. V Krkonoších prý déšť smyl polovinu sněhu a v obcích se od ledna zvýší daň z nemovitosti. V druhé půlce titulní strany jsem se dozvěděl, že za čtyři mrtvé v autobusu dostal řidič podmínku a že Halíř ze Star Dance byl obviněn za smrt při nehodě.

Lidové noviny nabízely v podtitulu fotoaparáty značky Canon a oznamovaly, že část žen přijde o mateřskou, že je otevřená výstava o Václavu Havlovi: Dítě, disident i prezident a že Atomový hřib skupiny Ztohoven dostal cenu, proti čemuž protestuje Česká televize.

Item: Horizont obzoru směrem na Východ se evidentně zmenšuje. Náš svět končí za humny. Do Evropy ještě nepatříme. Vydavatelé necítí odpovědnost za obsah médií. To jsou zprávy, které o sobě vysíláme do světa, a to i těm, kteří neumějí česky, protože o čem píšeme, pochopí každý. Implicitně ale české noviny vypovídají o tom, že informace má v Česku nízkou cenu, že ji tu skoro nikdo nepotřebuje, že se tu o ničem nerozhoduje a že nás to nezajímá: Že se na rozhodování nechceme ani podílet.