„Jediný seriózní, a přece zábavný“, „unikátní subsite“, „chytrý web“, „informace – názory – trendy – vlivy“, to všechno má podle listu obracejícího se na potenciální spolupracovníky nabízet publicistický PubWeb.cz., který je novým přírůstkem v rodině webů serveru iHNed.cz, provozovaného vydavatelstvím Economia OnLine.
Vydavatelství Economia se snaží využít současné vlny, která se valí internetovým světem, a která je označována jako nástup „webu 2.0“ neboli webu druhé generace. V těchto internetových projektech nejsou uživatelé jen pasivními příjemci, odkázanými na konzumování nabízených obsahů, ale sami se aktivně podílejí na jejich tvorbě. Jedním z nejznámějších příkladů takového projektu je například webová encyklopedie Wikipedia, jejíž hesla mohou tvořit a upravovat všichni uživatelé internetu. Anglická verze encyklopedie dnes obsahuje přes 1 640 000 hesel a počet českých se blíží k 60 000. Dalším fenoménem se stal server Youtube, na který může jakýkoli uživatel internetu z jakéhokoli (k internetu připojeného) místa na zemi umístit krátký obrazový soubor.
Na aktivitu svých čtenářů se zaměřily i redakce deníků a časopisů. Možnost komentovat články překlápěné na internetovou stránku média nebo možnost účastnit se anket na webu již příjemcům zjevně nestačila. Proto se kromě obrazových zpravodajství nebo on-line rozhovorů začala objevovat média, která nechávají na vlastních webových stránkách své čtenáře zakládat osobní stránky – blogy, na nich psát osobní zážitky, komentáře, ale i odborné články na nejrůznější témata. Možnost stát se tak trochu novinářem má dnes každý, kdo má přístup k internetu.
Stáž v domácím křesle
V České republice dosud nabízel možnost založit si blog na stránce svého oblíbeného média týdeník Respekt a v rámci projektu BigBloger deník Lidové noviny. Redakční blogy autorů nabízejí týdeníky Reflex a Týden. Vydavatel Hospodářských novin zvolil trochu odlišnou strategii a rozhodl se založit speciální web věnovaný publicistice. Specialitou tohoto webu je, že spojuje publicistické materiály, jejichž autory jsou řádní redaktoři deníku, a texty psané studenty Vyšší odborné školy publicistiky v Praze (VŠOP). „Máme skupinu externistů, převážně z Vyšší odborné školy publicistiky. Nejenže si z nich budeme časem vybírat stálé redaktory PubWebu, ale zároveň si u nás plní i svou povinnou praxi,“ říká šéfredaktorka PubWebu Alena Konvalinová, sama někdejší studentka VŠOP.
PubWeb tak funguje jako jistý druh stáže, ve kterém si šéfredaktoři mohou otestovat možného budoucího pracovníka, který přitom nemusí docházet pravidelně do redakce a může své články uveřejňovat z tepla domova nebo koleje. To by mohl být do budoucna zajímavý model pro ostatní deníky nebo časopisy. „Touto cestou si novináře otestujete po všech stránkách. Nejen zda umí zpracovat konkrétní téma a žánr, ale také jestli je schopen materiál včas dodat, případně rychle přepracovat či doplnit,“ dodává Alena Konvalinová.
Není blog jako blog
Kvůli tomu ale PubWeb zůstal na polovině cesty, kterou weby nové generace nabízejí. „Hlavní záměry, s nimiž jsme PubWeb spustili, jsou: rozšířit cílovou skupinu čtenářů iHNed o ty, kteří nevyhledávají výhradně ekonomická a politická témata, a tak celý iHNed odlehčit. Chceme stávajícím čtenářům nabídnout dovysvětlení kauz, jiné pohledy; podpořit rozvoj publicistiky na internetu a dát šanci začínajícím novinářům,“ vysvětluje šéfredaktorka PubWebu.
PubWeb je rozdělen do několika kategorií: kromě tradičních (vcelku očekávaných), jakými jsou komentáře, rozhovory a reportáže, nabízí i tři ojedinělé.
První z nich se nazývá Svět podle… a usiluje o to dívat se na společnost nebo politiku očima zajímavých osobností. Těmi jsou třeba Sigmund Freud nebo Emil Holub, z jehož pohledu se autoři snaží o pohledy na události v konfrontaci s jinými kulturami.
Druhou z nich je kategorie Hezky česky. Ta se snaží upozorňovat na jazykové chyby v českých médiích, což je rozhodně přínosná a užitečná aktivita. Autoři textů v této rubrice se navíc nemusí bát toho, že by někdy neměli o čem psát.
Asi nejrozporuplnější kategorií celého PubWebu jsou blogy. „To, co PubWeb nazývá blogy, jsou ve skutečnosti obyčejné sloupky, jen jinak pojmenované. Spíš než blogy je to křewFilip Rožánek, známá postava české blogové scény a bývalý šéfredaktor serveru Česká média, dnes pracující v internetové redakci Českého rozhlasu.
V rubrice blogy se vedle sebe nacházejí články redaktorů, které již vyšly v tištěných novinách namíchané s články několika stálých autorů. Celá stránka však nenabízí uživatelům možnost založit si zde vlastní blog a psát do něj zápisky (podobně jako je tomu například na stránkách Respektu). „Blogy jsou přece do jisté míry spontánní, odráží se v nich osobnost autora, jeho myšlenky, nálady... PubWeb místo toho nabízí jednou za pár dnů umělou hmotu, která neurazí, nenadchne. Jde naprosto proti smyslu tak živoucího organismu, jako je internet,“ dodává Rožánek.
Recyklace čtenáře nepotěší
„Koncept PubWebu má své trhliny. Co dělají na publicistickém webu zprávy ČTK? Původních článků není moc, vypadá to, že Economia hledala uplatnění pro texty, které už někde vyšly. Nad recyklováním obsahu mohou jásat leda ekologové, čtenáři ne. Zvlášť když nabídku tvoří suché texty, kde je obrázek, zvuk nebo video sprosté slovo,“ hodnotí celkový koncept PubWebu Rožánek. Rezervovaně prozatím k Pubwebu přistupuje také vysokoškolský pedagog a publicista Milan Šmíd: „Jako předplatitel a pravidelný čtenář Hospodářských novin jsem se zde sešel s četnými články z tištěných novin, které jsou mixovány s dalšími materiály. Jejich uspořádání je trochu chaotické, žánrově neutříděné a nevyhraněné. Mixují se zde fejetonistické dojmologie s klasickými reportážemi. Nevím, zda má PubWeb být tréninkovým hřištěm studentů VOŠP, nebo novým výstupem vydavatelství Economia, který se překrývá se stránkou iHNed.cz. Pokud by měl být veřejným fórem složeným z blogů, tak jako to má Respekt, je zde tento účel nějak zamlžen.“ PubWeb se také prozatím potýká s žalostně slabou propagací. Jestliže na něj z celé stránky iHned odkazuje jediný malinký link ve spodní části strany v seznamu všech webů, které vydavatelství provozuje, těžko někoho přiláká.
Celý projekt má tedy ještě řadu much, po kterých bude muset v budoucnu lapat. „Všechna tradiční média rozšiřují prostor pro publicistiku na webu, především ve formě blogů, ale to nejlepší si stejně nechávají pro svá tištěná vydání,“ říká k tomu Milan Šmíd.
Autor studuje FSV UK.