Slavoj Žižek

máme za sebou rok, v němž se opět řádně prohloubilo plíživé posametové vítězství momentálního pragmatismu nad kulturou, nad humanitní sférou. Kromě mnoha životadárných tvůrčích výkonů, o nichž A2 pravidelně a s radostí informovala, se v Česku 007 děly nelehce zbadatelné nepřístojnosti: přituhlo (byrokraticky, finančně, myšlenkově) na vysokých školách, především na filosofických a pedagogických fakultách univerzit; v hlavním městě i dalších zvítězily ve vztahu ke kultuře krátkozraké kupecké počty, rozsemenilo se oblíbené řešení problémů metodou vyhnití za dozoru co největších komisí, a aby toho nebylo málo, veřejně činní dělníci umění (recenzenti, publicisté, učitelé) se na rozmělňování kulturních hodnot sami podíleli – ustupovali jako diví reklamě a požadavkům „čtenářů a studentů-klientů“, tedy virtuálních retardovaných panáků, jak si je velcí vydavatelé a manageři rádi modelují. Nežijeme v katastrofě, ale pomalu na ní pracujeme. Redakce A2 by se i v roce 2008 nerada tvářila, že to tak není. Nemíníme se ovšem jen vztekat. Rok, v němž budeme nadále nabízet impulsy přemýšlivým lidem, zahajujeme vůbec prvním komplexním představením jednoho z nejvlivnějších a nejprovokativnějších filosofů současnosti Slavoje Žižka v České republice.

Energické čtení A2 008!