Čína v roce myši

Producent Oldřich Lichtenberg uspořádal tiskovou konferenci ve svém pražském muzikálovém divadle Broadway. Setkání nazvané Děkujeme, odejděte zaměřil proti komisi, kterou si najal kulturní výbor pražské radnice, aby mu radila při rozdělování městských grantů na kulturu. Na pódiu toho dne namísto zpěváků z Kleopatry a Angeliky stál, přesněji seděl Lichtenberg (člen užšího volebního týmu ČSSD v roce 2006), režisér Filip Renč (autor předvolebního klipu pro ODS z roku 2005 a filmu Na vlastní nebezpečí, 2008, na nějž pomáhal zajistit peníze Marek Dalík) a Jan Hartl. Ředitel agentury STEM představil výsledek svého výzkumu: „Česká společnost je k muzikálům velmi vstřícná.“ Ano. Bylo to báječné představení, plné šťavnatých výrazů (Lichtenberga „sere“ sprostota komisařů), hereckých nahrávek (viď, Oldo, Filipe, Egone, Natálko…) a chlapského humoru i romantiky („jsme na pranýři“). Smutné ale je, že šlo o zástupnou show. Ředitelé muzikálů se nemají hádat s odborníky, ale s radními v čele Milanem Richterem – ti mění pravidla podpory kultury, nedotahují je, celkovou koncepci nemají nebo nedodržují a problémy nechávají vyhnít. Podpora šéfů muzikálového byznysu se ambicióznímu Richterovi bude ještě mnohokrát hodit, proto musí zakrýt, že i pro ně jsou jeho pravidla nastavena nefér. Radniční odkládání a mlžení ničí nekomerční divadla a odsunuje Prahu na kulturní periferii.

Velké čínské čtení!