„Vatikán přidal smrtelné hříchy. Třeba užívání drog“ (tyden.cz 10. 3. 2008), „Církev sestavila nových sedm smrtelných hříchů“ (ČRo 10. 3. 2008), „Vatikán modernizuje seznam těžkých hříchů“ (Lidové noviny 11. 3. 2008), ale i „Neber drogy! Skončíš v pekle“ (Blesk 11. 3. 2008). Takové titulky přinesla v předminulém týdnu celá řada prý seriózních deníků, ale i těch, které si na nic nehrají a za žádný přívlastek se neschovávají. Pozadu nezůstal vlastně vůbec nikdo a nesmyslná a především neověřená zpráva se šířila všemi mediálními kanály bez rozdílu. A tak jsme ji mohli potkat v televizi (ČT, Nova), ale i v rozhlase a snad v každém známějším tištěném periodiku včetně regionálních mutací. Na chybu museli upozornit až čeští katolíci, neboť novináři sami by na to asi nepřišli. Můžeme se konejšit tím, že stejný lapsus udělali – a tak spustili zřejmě celosvětový dominový efekt – i ve slavných Timesech. Pravda ovšem je, že k takovému zavádějícímu tvrzení nemuselo vůbec dojít; stačilo, aby jeden jediný novinář zprávu pouze nepřejímal, ale rozhovor s biskupem Gianfrankem Girottim, ředitelem Penitenciatury v Osservatore Romano z 9. 3. 2008 si prostě jen přečetl. Zjistil by pak, že jeden biskup mluví o svém pojetí dnešní hříšnosti, a že nikde nic nevyhlašuje, jen jaksi ze svého pohledu reflektuje dnešní smutný svět. Žádný takový novinář se tu ale nenašel, a my si můžeme být jisti, že nafouklým zprávám se věří lépe a snadněji ve všech médiích bez rozdílu kvality i politické ideologie. Na ověřování není čas, lepší je lhát než nemít skandální titulek.

Ve světle strachu z pekelného ohně, jenž pohltí každého bohatého a každého, kdo nežije ekologicky, tak úplně zaniklo, co je na celé věci opravdu zajímavé: sociálně levicová rétorika představitele katolické církve, která by klidně sedla na nějakého novodobého marxistu či aktivistu altermundistického hnutí. Když si totiž odmyslíme potratový konzervatismus a stejně tak kovaný odpor ke genetickým pokusům, zbude nám výzva k boji proti neustálému bohatnutí bohatých, chudnutí chudých a vpravdě ekologický strach o zeměkouli. Nejde přitom o výroky jednoho klerika, ale o tendenci, jež je převážně v rétorických figurách u Vatikánu stále patrnější, což nezměnil ani nástup konzervativního Ratzingera. To je teprve námět na titulky a zajímavé texty!