Americký režisér Theodore Braun představil na Jednom světě dokumentární velkofilm Za Dárfúr, který zobrazuje neschopnost světa zastavit genocidu ve východním Súdánu a přibližuje nepříliš úspěšné úsilí aktivistů o změnu postojů světových politiků k této krizi.
Došlo při řešení krize v Dárfúru v poslední době k nějakému posunu?
Ano, súdánská vláda souhlasila s rozmístěním mezinárodních mírových sil a první jednotky jsou na svém místě. Nicméně pokračují obstrukce při jejich rozmísťování. Další problém spočívá v tom, že žádná země zatím nechce poskytnout helikoptéry, které jsou základem účinné ochrany obyvatel provincie. Spolupráce na mezinárodní úrovni vede k většímu tlaku na súdánskou vládu a objevily se už první úspěchy. Některé velké firmy omezily své ekonomické zájmy v Súdánu, film mimo jiné zachycuje úsilí aktivistů o schválení zákona omezujícího investice amerických společností. Zákon prošel v osmnácti státech a je šance, že bude přijat i na federální úrovni. Hrozba bojkotu olympiády v Pekingu ze strany některých světových velmocí nutí k větší angažovanosti na řešení krize i Čínu. Na druhé straně v Dárfúru vzrostla míra násilí, především minulý měsíc, kdy se opakovaly útoky na některé vesnice. Došlo k fragmentaci povstaleckého hnutí – někteří oznámili, že podporují prezidenta Bašíra.
Váš film na příběhu šesti lidí přibližuje šest různých způsobů, jak se dá pomáhat trpícím v Dárfúru. Jako filmař jste měl možnost zpracovat látku více politicky, zmínit příčiny konfliktu a jejich možná řešení. Proč jste zvolil právě tuto cestu?
Mým hlavním cílem bylo konflikt humanizovat a přiblížit trpící divákovi, což pro mě znamenalo nezobrazit je v první řadě jako politické, ale lidské bytosti. Zvítězil také pocit, že film orientovaný politicky by pravděpodobně nenašel cestu k tolika divákům, což bylo v rozporu s naším záměrem – motivovat co nejvíce lidí k tomu, aby se o problém zajímali a případně se angažovali. Kromě toho osobně nevidím žádné jednoduché politické řešení.
Mezi šestici protagonistů dokumentu jste vybral hlavního prokurátora mezinárodního soudu v Haagu Luise Moreno-Ocampa, amerického aktivistu Adama Sterlinga, herce Dona Cheadla a tři „aktivisty“, kteří působí přímo v místě konfliktu. Především pro ně muselo být jakékoliv spojení s filmem nebezpečné...
Pablo Recalde, šéf distribuce zásob jídla v provincii, který pracoval pro Světový potravinový program, se rozhodl nepokračovat dál ve své práci kvůli incidentu, který se stal po natáčení. Hlavním důvodem pro jeho rozhodnutí byl útok nájezdníků janjaweed na konvoj při jedné z jeho cest z letiště do města El Geneina. Několik vozů konvoje bylo uneseno, Recalde naštěstí unikl a později se dozvěděl, že útok byl vedený osobně proti němu. Přesto si myslí, že napadení nesouvisí s filmem, ale s distribucí zásob jídla, které představují záchranu pro desetitisíce strádajících lidí. Další protagonista, Ahmed Mohammed Abakar, koordinátor uprchlického tábora Hamada
v Dárfúru, je nyní ve vězení kvůli vraždě vládního úředníka, jenž do kempu přijel na návštěvu. Šejk Ahmed však nemá s vraždou nic společného. Byl vzat do vazby do té doby, než se případ vraždy vysvětlí. Měli ho už propustit, stále je však ve vězení a úřady to odmítají vysvětlit.
Může to souviset s vaším filmem?
Lidé z Dárfúru, s nimiž jsem v kontaktu, se mě snaží uklidnit, že to s filmem nesouvisí. Samozřejmě mě velmi znepokojuje představa, že by účinkujícím role ve filmu nějak přitížila. Ahmeda jsem se před natáčením přímo ptal, jestli si je vědom rizik, která pro něj účast na filmu znamená. Řekl mi, že by dal život za to, aby mohl o Dárfúru vyprávět příběh.
Bylo by možné vyjádřit ve filmu silněji chování a postoje druhé strany – těch, kteří se na represi podílejí?
To jsme chtěli. Velmi jsem si přál, aby ve filmu zazněl komentář jednoho z vládních politiků, který podle svých slov chce krizi řešit. Vláda v Súdánu není monolitická, ne všichni problém ignorují nebo dokonce podporují. Uskutečnili jsme rozhovor s představitelem vládní strany, ale ve filmu nemohl být použit. Když jsem byl v Súdánu, měl jsem možnost prostřednictvím mnoha lidí vidět konflikt v různých perspektivách – od vlády přes vojenské jednotky, rebely, utlačované vesničany až po kočovné kmeny, které nejsou jeho součástí. Opravdu rád bych ve filmu měl víc těchto pohledů, ale to už by byl úplně jiný film.
O čem bude váš příští film?
Nevím. Nejspíš o nějakém světovém konfliktu. Pravděpodobně o napětí mezi arabským světem a západní civilizací.
Theodore Braun, americký dokumentarista a profesor scenáristiky. Narodil se v Kancas City, studoval angličtinu na Amherst College a filmovou produkci na University of Southern California’s School of Cinematic Arts. Později na obou těchto školách vyučoval scenáristiku. Napsal a režíroval několik dokumentů oceněných americkou kritikou (Combat At Sea, We Are Here To Speak For Justice). Jeho posledním dokumentem je Za Dárfúr (Darfur Now) o osudech šesti lidí z různých částí světa, kteří usilují o mír pro obyvatele súdánské provincie Dárfúr. Při natáčení strávil v Súdánu čtyři měsíce.