Aleš Knapp se s umanutostí hodnou lepší věci již delší dobu věnuje kritice překladů románů Michela Houellebecqa. Jeho snaha zatím vyvrcholila v 11. čísle Tvaru, v němž nařkl překladatele Alana Beguivina z jazykového dryáčnictví a ignorování „elementárních pravidel erotické teorie i praxe“. Pozoruhodné na tom je, že jeho lexikálně zaměřená kritika je mnohdy mimo mísu jak v jednotlivostech (jak může slovo prstění pokládat za neologismus?), tak koncepčně: překlad u něj není interpretace, ale veraikon, přesný otisk původního textu do matérie jiného jazyka. Zcela ignoruje kulturní rozdílnost obou jazykových systémů, nutnou subjektivitu každého překladu (i mezi dvěma zkušenými překladateli bude u téhož textu jistý interpretační rozptyl) a hlavně český úzus: jakýkoli pokus o překlad vulgarit je přece vykolíkován českou slovní zásobou, která želbohu skoro nikdy není neutrální, ale buď medicínsky přesná, nebo šťavnatá až hanba. Jiří Levý i Jan Zábrana tvrdili, že kritiku překladů bychom měli přenechat lidem, kteří se překládáním neživí, ale Knappův příklad toto tvrzení přinejmenším zpochybňuje.
Příbuzné články
glosa Jana Vávry
Anonymní umělec je svině. Je nevypočitatelný, lidem oblíbený, politikům nepohodlný. Třeba DJ Milan, který trefně spojil pražského radního Milana Richtera s Miloušem Jakešem, na obtíž byl (na YouTube přes 50 tisíc zhlédnutí). …
glosa Jana Vávry
Hudební průmysl, jak jej známe, se potápí. Nic nového pod sluncem. Poslední ránu zasadila velkým vydavatelstvím opět britská alternativně-rocková skupina Radiohead, kterou provází aura inovátorů na všech frontách. …