V Praze se poprvé představí jeden z nejvýraznějších současných rockových písničkářů.
Palace Brothers, Palace, Palace Music, Will Oldham, Bonnie „Prince“ Billy. Vyberte si, nemůžete minout. Rodák z amerického Kentucky William Oldham (37) platí za jednoho z nejvýraznějších představitelů současné nezávislé folkové scény a alternativního country. Agilní singer/songwriter vydal pod několika pseudonymy desítky nahrávek (většinu na značce Drag City, jindy na vlastním labelu Palace Records), podílel se na mnoha kompilacích a hostoval na albech řady hudebních osobností.
Nejnovější jméno
Bonnie „Prince“ Billy je z Oldhamových přezdívek tou nejnovější. Vznikla v roce 1999 a jejím hlavním účelem prý je „umožnit pevný a nerozbitný vztah vztah mezi publikem a umělcem“. Pod tímto jménem se přihlásil letos v lednu záznamem koncertu Wilding in the West, to už ale měl coby „Princ“ za sebou pětici výborných studiových desek a album coververzí Ask Forgiveness, kde přezpíval mj. Danzig (!), R. Kellyho, Franka Sinatru, Björk i Thoma Yorka (Radiohead).
Dva roky starou desku The Letting Go zase natočil na Islandu pod dohledem Valgeira Sigurdssona, známého spolupracovníka Björk, Sigur Rós nebo Múm. Bonnie „Prince“ Billy zde svůj „předčasně dospělý“ hlas konfrontoval s Dawnem McCarthym (Faun Fables) a vznikly tak nesmírně zajímavé duety, doprovázené pečlivými aranžemi. The Letting Go si zakládá na kráse detailů a vytváří dojem propracovanosti, ačkoliv je Oldham proslulý tím, že „nezkouší... Lidi, se kterými se chystá hrát, si vybere až těsně před nahráváním, takže celá nahrávací session probíhá za neustálého rizika, že to někdo pokazí. Záleží to jen na lidech. Dosahuje se tím ale skvělých spontánních momentů, které stejně nelze nazkoušet,“ říká o přístupu Willa Oldhama zvukař a producent Steve Albini.
Čerstvá novinka, kterou Bonnie „Prince“ Billy představí i českému publiku, se jmenuje Lie Down in the Light. K jejímu nahrávání si přizval řadu muzikantů, kteří jeho písničkám zajistili barevný a mnohem veselejší zvuk, než na jaký jsou fanoušci zvyklí, a zpěvačku Ashley Webberovou, která některým skladbám vdechla nový rozměr měkkým ženským vokálem. Vznikla pravděpodobně nejpřístupnější deska Oldhamovy kariéry.
Viva Last Blues
Když Oldham začínal, bylo mu něco přes dvacet. První desku There Is No-One What Will Take Care of You (1993) vydal pod jménem Palace Brothers a už tehdy se kritika podivovala, kde se vzal tenhle mladý talent, který píše o vztazích, Bohu, smrti s takovou noblesou a „zkušenostmi“. Stačilo mu málo, jen hlas a kytara, aby dokázal přesvědčit o tom, že jeho hudba je výjimečná – křehká a silná, hořká i sladká zároveň. O dva roky později vydal coby Palace Music další důležitý milník své kariéry, album Viva Last Blues, jež produkoval Steve Albini. Ještě důležitější ale byl „debut“ Bonnie „Prince“ Billyho I See a Darkness (1999). Kritikové internetového portálu PitchforkMedia se nezdráhali udělit nahrávce deset z deseti možných hvězdiček. Výtečné jsou i Oldhamovy společné desky s Tortoise (soubor originálních coververzí Eltona Johna, Minutemen nebo Devo s názvem The Brave and the Bold) a kytaristou Johnnyho Cashe, Billyho Corgana, Chavez a Current 93 Mattem Sweeneym (album Superwolf). Každé z nich vtiskl originální kouzlo svého projevu.
„Jsi můj přítel – to je to, co jsi mi řekl/ A vidíš hluboko do mojí duše/ Mnohokrát jsme si vyšli/ Mnohokrát jsme sdíleli své myšlenky/ Ale všiml sis někdy těch mých?/ Rozdávám lásku všem, co znám/ A víš, že chci žít, nechci odejít/ Ale vidím jen temnotu...“ Ostny neveselých myšlenek pronikají každým slovem a každým veršem a prostupují i jemnými melodiemi piana, lap steel kytary, mandolíny a perkusí. Oldhamův hlas je uvěřitelný a opravdový, neupravený žádnými studiovými triky, přesto téměř perfekní a atraktivní. Každá jeho nahrávka je právě díky tomu okamžitě rozpoznatelná.
Will Oldham není jen talentovaný hudebník a textař. Od svých sedmnácti let se věnuje herectví (samozřejmě na té „nezávislé“ rovině) a dosud se objevil ve více než desítce snímků. Tím posledním je dva roky starý Old Joy režisérky Kelly Reichardtové, který získal nejednu filmovou cenu. Další zálibou, která Oldhamovi přerostla do „profesionální“ (a úspěšné) roviny, je fotografování. Jeho fotografie se objevila třeba na přebalu desky Spiderland, kterou v roce 1991 vydali rockoví Slint. Členové této kapely občas svému kamarádovi zase rádi zahostují. A nejsou zdaleka jediní.
Autor je hudební publicista.
Bonnie „Prince“ Billy – Lucerna Music Bar 23. 6. 2008. Předkapela Atlantic Cable.