V hudební publicistice vypukla s novým rokem hra škatulata, hejbejte se. Do Hospodářských novin přešel Petr Vizina. To dává smysl, nejlepší deníková kulturní rubrika přitáhla nejvýraznějšího deníkového hudebního redaktora. Na jeho místo do Lidovek přišla Apačka – tedy Jana Kačurová, která pod zmíněným nickem vedla nějaký čas Freemusic (a se svou těžkotonážní upřímností přispívala do výročních anket na můj blog, což byla pokaždé čest, zábava a pronikavé čtení). I to je změna k lepšímu: s Apačkou je teď v denících o relevantního stálého autora víc, jakkoli se mi zdá, že její osobní styl je spíš pro web a nezávislá místa. Nebo v deníku nebude muset krotit citoslovce jako „jecheche“ a zmínky o nastřelených vlasech Honzy Dědka?
Apačku na vedoucím postu Freemusic střídá Pavel Ovesný čili Oves. Tohle médium už jednou vedl, ale teď to asi bude mít podobně těžké jako jeho dosavadní náčelnice – pokud se ovšem opatrný majitel nerozhodne konečně držet Freemusic méně při zdi a nepřijme plán růstu a proměny pro budoucnost. Freemusic měl svého času šanci posbírat výhody změn na hudebním trhu a stát se zastřešujícím médiem, posilujícím se navzájem se sílícími novými koncertními promotéry (Silver Rocket, A. M. 180, Sperm... ) nebo distributory (Starcastic, Day After, částečně majors). Ale jeho rozměry, kvalita a vliv zůstaly při zemi. Na to, jak malým podnikem Freemusic zůstal, je často mechanický, náhodný, s příliš velkým podílem webově amatérského psaní. Jeho chyba, naše škoda. (Kriticky se pozastavuji právě nad ním, protože je hodný diskuse: o jiných, třeba naivně posluhovačském Musicserveru s jediným dobrým autorem, nemá smysl ztrácet řeč.)
Do hry se škatulaty se zapojil i časopis, který právě čtete. „Ádvojkový“ Aleš Stuchlý odešel rozleptávat mainstreamovou společnost skrze stránky Týdne. V prvním čísle psal o Danu Deaconovi, což předem věděli všichni, kdo znají jeho vkus přinejmenším z článků.
I pro Týden to znamená záplatu v informovanosti: sympatické články Ondřeje Štindla o antihrdinech a rocku pro stárnoucí kluky středního věku už by pomalu mohl psát software, natolik jsou pořád jedním příběhem. Jsem zvědav, co hudebně provede s týdeníkem A2 nový redaktor (a dlouhodobý přispěvatel) Petr Ferenc. Už teď vím, že se tu v zápisníku budu s chutí ob týden střídat s Karlem Veselým: ten stačí poslouchat hudbu z různých scén, číst podstatné texty ze světa a ještě si o tom něco myslet.
Nakonec tedy v tištěných médiích není nijak mrtvo: unesou Apačku, Ference, Stuchlého, Veselého, Vizinu... Škoda, že všichni nepíší do jediného časopisu, měli bychom to čtenářsky snazší!
Autor je redaktor časopisu Respekt.