Angažovanost už se moc nenosí

Jsou letní festivaly jen pro zábavu?

Právě probíhající letní prázdniny se opět staly rájem různých hudebních festivalů. Letos jich má být během dvaašedesáti dní nejméně sto deset. Přitom nejvyšší koncentrace této zábavy pod širým nebem se odehrává jen o devíti víkendech. Patří ještě dnes k tomuto stylu zábavy angažovanost?

Přečkávání léta pomocí návštěv hudebních festivalů lze jistě považovat za chvályhodné. Vždyť není nic jednoduššího než si přes internet najít vhodný termín a lokalizaci, oblíbený hudební mix, přijatelnou cenu, ubytování a případně i dopravní spojení.

Pominu-li, že řada pořadatelů může být opět prodělečná, neboť možných sponzorů je na „malém českém rybníčku“ opravdu nedostatek, že česká nabídka kvalitních interpretů hudby a zpěvu je podobně omezená a žánrově je obtížné říci, zda nějaký festival je spíše folkový, trampský, rockový či jiný, pak si kladu ne-letní otázku, kolik z těchto festivalů lze považovat za trochu angažované, resp. u kolika z nich se ještě můžeme bavit o tom, že podporují či propagují nějaký veřejný „bohulibý“ zájem.

Obraz bez polemiky

Václav Bělohradský ve své knize Společnost nevolnosti mj. uvádí, že angažovaná kultura by měla lidem nabízet polemický obraz o nich samých, a pokud mu porozumějí, pak lze očekávat nějaké změny ve společnosti, resp. „otevřená společnost je sjednocena otřesy, které v ní vyvolaly její polemické obrazy“. Dokonce tento pojem hájí se slovy, že „bez angažované kultury se z demokracie stává pouhá technologie voleb, kde množství získaných hlasů je přímo úměrné objemu investic do mediálního trhu“.

Nejde mi samozřejmě o to, aby se tu programově „provozovaly“ angažované politické písně, neboť chápu, že starší generaci to může asociovat nepříjemné zážitky z dob předchozích režimů s různým stupněm totalitarismu a pro ty mladší mohou věci veřejné představovat něco odporného, třeba jako nekončící mediální souboje různých zástupců politicko-stranického systému o „své“ ideje.

I přesto si ale myslím, že festivaly by stále ještě mohly být vhodným místem pro svébytné uchopení nějakého veřejného problému, neboť disponují svobodomyslným a empatickým publikem. Není přece nutné spoléhat jen na monstrkulturní globální akce například za snížení světového hladu či podezřelých skleníkových plynů. Je totiž možné ochraňovat či zachraňovat i něco lokálního.

Hedonismus jako life style

Jistě se dá alespoň v rámci propagace těchto festivalů upozornit na snahy zabránit devastaci nějaké kulturní památky či celých architektonicky a historicky cenných částí naší antropogenní expanze do přírody. Anebo upozornit na naši devastaci části přírodního prostředí, jako je kus svébytné krajiny či dokonce její chráněné části, které nemusejí být na první povrchní pohled zrovna vzrušující.

Sice v mých silách není vyjmenovat všechny akce, kde se nějaké to veřejné téma objevuje, ale rád bych alespoň zmínil už skončený festival v Boskovicích pod patronací Unijazzu za záchranu místní židovské čtvrti anebo teprve připravovaný Trutnov open air s kořeny sahajícími ještě před listopadovou revoluci, kde se zcela jistě několik ekologických či jiných infostánků bude nacházet.

Přestože máme obrovské množství jistě velmi zajímavých kulturních festivalů s domácí či cizokrajnou hudbou, obávám se, že angažovanost této části kulturní obce se postupně vytrácí na úkor zábavnosti, povrchnosti a opatrnosti.

Proto také zřejmě nelze v brzké době očekávat nějaký návrat obrovského zájmu lidí třeba o informace s ekologickými či lidskoprávními tématy, jako tomu bylo těsně před listopadem v době perestrojky, kdy se masově ujala například výzva Několik vět z konce června 1989. Anebo dokonce přímo o programové spojení „politiky a kultury“ na pololegálních street party v letech 1998 až cca 2001.

I v současné době existují festivaly, které mají v podtitulku nějaký ten veřejný zájem a lze je do jisté míry vzít do „rodiny angažovaných“. Možná ale, že většina festivalů v zájmu přežití namísto aktuálních veřejných témat raději propagují nějaký ten životní styl či novou sub-subkulturu. Ať si nepříjemné politické otázky řeší ti nahoře nebo profesionální aktivisté, že! A proč by ne, hedonismus je také dobrý life style...

A tak pokud ještě uvažujete o tom navštívit nějaký hudební festival, zkuste si zjistit, zda se nepořádá kvůli nějaké zajímavé společenské myšlence. Anebo se na tom „svém“ festivalu zkuste poohlédnout i po stáncích s nějakými informacemi a ne jen s jídlem a pitím, s hudebními výlisky či s tradičními prodejními artefakty od keramiky přes oblečení až ke zvířecí kůži. Třeba budete překvapeni, že věci veřejné mohou být zajímavé a také důležité.

Autor je předseda Dětí Země.