DVD CD

Než ďábel zjistí, že seš mrtvej

Before the Devil Knows You’re Dead

Režie Sydney Lumet, 2007, 123 min.

Bontonfilm 2008

Režisér, scenárista a producent Sydney Lumet (Dvanáct rozhněvaných mužů, Pahorek nebo Serpico) patří ve svých čtyřiaosmdesáti letech mezi žijící klasiky světové kinematografie. Kvality Lumetova posledního filmu jsou často skloňovány právě v souvislosti s jeho pokročilým věkem. Na jedné straně jde vskutku o výkon hodný obdivu, na straně druhé ale není třeba tento fakt zmiňovat nebo jím dokonce zaštiťovat kritické hodnocení. Uvedený thriller totiž funguje jako plnohodnotné a působivé dílo. Hlavní hrdinové – bratři Andy ( P. S. Hoffman) a Harry (E. Hawk) se rozhodnou vyloupit klenotnictví svých rodičů. Při neúspěšné akci je ovšem zastřelena jejich matka. Následuje série nešťastných i chladně promyšlených událostí, jež mají pro oba muže i jejich blízké fatální následky. Na povrch přitom vyplouvají skryté křivdy a temné stránky lidské povahy. Příběh filmu je vystavěn střídmě a promyšleně. Způsob, jímž Lumet prácuje s napětím, připomíná díla Alfreda Hitchcocka. Scénář filmu je debutem divadelního autora Kellyho Mastersona. Rafinovaně jsou tu propojeny odlišné časové roviny, čímž je vyvolána atmosféra stupňovaného ohrožení. Postavy zbavené nevinnosti osaměle čelí důsledkům svých hříchů a nemají možnost zvrátit vývoj probíhajících událostí.

Tomáš Zabilanský

 

Zmeškaný hovor

One Missed Call

Režie Eric Valette, 2008, 96 min.

MagicBox 2008

Remake nevydařeného hororu výjimečného japonského režiséra Takashiho Miikeho je další smutnou ukázkou vyčerpanosti duchařských filmů inspirovaných japonským Ringem (1998). Jeden z nových talentů současného francouzského hororu Eric Valette (Znamení ve zdi) snímek natočil v japonsko-americké koprodukci s hollywoodskými herci a zařadil se s ním do skupiny filmařů, kteří pro americký trh vyrábějí nezáživné kopie asijských snímků. Děj filmu využívá motiv zlověstné věštby (hrdinové jsou telefonicky informováni o vlastní brzké smrti) převzatý z tragédie, když pointa poukazuje na to, že smysl proroctví jsme schopni uhodnout až v okamžiku, kdy je pozdě. Zatímco japonský originál rozmělňuje svou zápletku v rozvláčné nudě, remake se naopak utápí v prvoplánové spektakulárnosti. Děj snímku je zhuštěn do necelé půl druhé hodiny, takže překotný sled událostí nedává příliš prostoru pro budování atmosféry strachu. Nezvládnutou gradaci děje se dílo pokouší zakamuflovat efektním stylem, sázejícím na vyvolání okamžité reakce údivu či úleku a množstvím počítačových triků, které však příběh zbavují veškerého tajemství a jen umocňují dojem marnosti celého podniku. Už v první třetině snímku bizarně vypadající, počítačově vygenerovaný přízrak či krvavé úmrtí přichází snad v každé scéně, díky čemuž snímek sklouzává do nechtěné sebeparodie. Krátce řečeno, zmeškaný horor.

Antonín Tesař

 

Ani stín podezření

Shadow of a Doubt

Režie Alfred Hitchcock, 1943, 108 min.

archive.org/details/shadowofadoubt1943hitchcock

Jeden z prvních filmů, které Hitchcock natočil v USA, je umístěn do typického amerického předměstí. Průměrnost místa a na první pohled harmonické uspořádání zevnitř rozkládá, demytizuje rodinné štěstí a na paškál si bere i odevzdaně naivní víru v dobré úmysly vlády. Newtonovým se přihodí radostná událost, navštíví je oblíbený strýček Charlie. Zejména pak neteř (taktéž Charlie) jeho příchod vítá a věří, že strýček rozbije zakonzervovanou všednodennost. Divák nemusí být rozený detektiv, aby prokoukl skryté tajemství (strýček není zas tak hodný, jak se zdá) již v samotných počátcích, nijak to ale není ke škodě. Hitchcock bravurně vykresluje povahové rysy jednotlivých členů rodiny (zvláště okouzlující je malá Ann, neodkládající beletristickou klasiku ani při chůzi) a více než napínavý thriller vytváří psychologické puzzle. Sice se nedočkáme překvapivých zvratů a závěrečné pointy, skládačka je to ale přitažlivá. Jako v případě ostatních Hitchcockových snímků se o to vedle scénáře zasloužil výběr hereckých představitelů (zde Teresa Wrightová a Joseph Cotten), cit pro práci se šedí a černou a v neposlední řadě nenápadný suchý humor.

Lukáš Gregor

 

ZVA 12-28 Band

Za fúzy ma poťahaj

Indies Scope Records 2007

ZVA 12-28 patří k nejlepším představitelům blues na území bývalé federace. Ctí nejen formu, ale i – což je důležitější – podstatu stylu. Jsou zemití a zpívají o mizérii života, o trablech, které nás potkávají. Žádný ze čtyř členů kapely sice není černý a neotročil na bavlníkových plantážích kdesi dole na Jihu, ale bluesový feeling jim nechybí. Inspiraci – nikoli hudební, ale ve způsobu existence – našli v životě vesnických Romů, což je patrné na fotografiích v bookletu. Jen je potřeba přeskočit snímek usmívajících se členů kapely v pestrobarevných košilích. Noro Červenák je sice gadžo, ale „Pedál je Rom“, jak zpívá ve stejnojmenné písni z polosvěta. Jeho blues je zažité, takže se nemusí uchylovat k vtípkům, jak to dělají mnozí bluesmani a představitelé tradičního jazzu včetně Petera Lipy. Člověk mu snadno uvěří, že „dneska mu zas vůbec nic nevyšlo“ a že „zítra mu taky nic nevyjde“. A jeho výzva „tak pripincni mi do klobúka“, kdy žádá, aby mu přispěli na žaludek a on se odmění pár tóny, přičemž zdůrazňuje, jak se „bude snažit“, zní jak od opravdového pouličního muzikanta. K autenticitě přispívá nejen osobitý mumlavý projev protagonistův, ale i výkon kapely, která se drží dřevního rozvrzaného pojetí, jež ladí s náladou písní i zpěvu. Písně neslouží k exhibici instrumentálních schopností členů kapely, jde o Červenákovu výpověď, které lze věřit.

Alex Švamberk

 

RZA aka Bobby Digital

Digi Snacks

Koch 2008

Půl roku po vydání nové desky hiphopových veteránů Wu-Tang Clan s názvem 8 Diagrams se objevilo další album jednoho z jejích kmenových členů, který si říká RZA. Potřetí pod jeho dalším pseudonymem – Bobby Digital. Ten RZA používá na odlehčených albech, plných vzrušených dívčích hlasů, vzývajících svého superhrdinu Bobbyho. První „digitální“ album Bobby Digital in Stereo (1998) bylo právě díky odlehčení (obsahovému i zvukovému) a parodické nadsázce na hiphopové scéně příjemným zpestřením, od druhého Digital Bullet (2001) se možná čekalo až příliš a to třetí, které přišlo po sedmi letech, se pohybuje mezi vtipným Bobbym a vážným RZOU. Až na pár slabších míst nabízí výrazné melodie, zvukovou pestrost a také několik vyložených hitů. Tím je rozhodně první singl You Can´t Stop Me Now, k němuž vznikl i batmanovsky stylizovaný videoklip (pitchfork.tv), se samply odkazujícími k filmům a hudbě 70. let. Výtečná je skladba Good Night, v níž hostuje Bianca ze skupiny CocoRosie. Nejvýraznějším ženským hlasem na desce však vládne Thea van Seijen (především ve skladbách Creep a Drama), připomínající jinou výraznou zpěvačku, Erykah Badu. Z mužských spolupracovníků vyniká David Banner, který produkoval výbornou Straight Up the Block. Zatímco Gnarls Barkley s druhým albem The Odd Couple příznivce odlehčeného hiphopu spíše zklamali, jsou Digital Snacks jednou z nejlepších hiphopových desek roku.

Jiří G. Růžička

 

Prurient

Arrowhead

Mego Editions 2008

Nové album brooklynského hlukaře a zakladatele vydavatelství Hospital Productions Dominika Fernowa, který si říká Prurient, se zpočátku zdá být decentním noisovým dílkem. Dojem decentnosti ale rozhodně neplyne z lepší poslouchatelnosti, menší drásavosti či snížené výrazové extrémnosti. Jde zde spíše o menší zahlcení zvuky, jejichž spleť není tak hustá, jak bývá v tomto žánru obvyklé. Na první poslech z celého alba vystupuje ostrý pískot. Nejedná se však o čisté sinusoidy jako například v případě Toshimaru Nakamury, ale spíše o táhlou zpětnou vazbu, proměňující se jen v kvantitě, tónové výšce a v míře špinavosti. V první skladbě Sternum je tento konstantní pronikavý zvuk postupně protkáván primitivisticky hranými bicími, do jejichž občasných, náhodně znějících erupcí proniká značně utlumený, ale přesto zřetelně zuřivý řev. V následující skladbě Ribcage je pískot využit již v tradičnějším duchu, tzn. více složek se překrývá a tvoří klasičtější hlukový celek, v němž občas rozeznáme efektem zkreslený řev. Prurient svou sílu nejvíce demonstruje v poslední, pouze čtyřminutové skladbě Lungs, kterou tvoří kromě hutné hlukové plochy hluboce dunivý, hypnotický rytmus bicích. Příjemné lascivní potěšení pro otrlé.

Karel Kouba