„Tohle je pro Židy podivná doba.“ Postesknutí, které několikrát zazní v Chabonově románu Policejní židovský klub, by mohlo platit na víc autorových románových postav: titulní hrdinové Úžasných dobrodružství Kavaliera a Claye prožívají svou podivnou dobu v New Yorku, odkud vedou komiksovou válku s Hitlerem, zatímco jimi stokrát poražený Vůdce posílá jejich evropské příbuzné do vyhlazovacích táborů ve vagonech, jejichž čísla tiše odříkává papoušek Linuse Steinmana z Konečného řešení. Steinman tráví svou podivnou dobu za druhé světové války v Anglii, kde dojde k vraždě natolik záhadné, že je k jejímu řešení povolán sám Velký detektiv, původně dlící na slavné adrese Baker Street 221B. Nicméně nejpodivnější je doba bezesporu pro Meyera Landsmana a jeho spoluhrdiny z Policejního židovského klubu – už třeba jen proto, že je nereálná.

Židovský stát v aljašské divočině

Chabon zasazuje děj románu do alternativní současnosti, která se té naší do značné míry podobá, ale v několika převážně geopolitických skutečnostech se liší. Například tím, že neexistuje stát Izrael, což je pro děj románu klíčové, dále se jaksi mezi řečí dozvíme, že Mandžusko je stále nezávislé, v Rusku padla Třetí republika, druhá světová válka skončila shozením atomové bomby na Berlín a dřívější americkou první dámou byla jakási Marilyn Monroe Kennedyová. V roce 1941 vznikl „Distrikt Sitka,“ do kterého byli dopraveni Židé z východní Evropy. Bohem zapomenutá aljašská divočina kolem Sitky se proměnila v kypící velkoměsto, čekající na svůj neodvratný konec, neboť statut nezávislosti záhy vyprší.

Chabon využil příležitost vytvořit vlastní vesmír, kde budou beze zbytku platit jím vymyšlená pravidla. Jeho Sitka je živoucí organismus, obydlený uvěřitelnými postavami i figurkami, s vlastním podsvětím, ovládaným chasidským verboverským klanem. S osobitým humorem pojmenovává osoby i věci v jidiš, která je v Sitce úřední jazykem. (Namátkou – značka mobilu, který se v distriktu vyrábí, je Shoyfer, což je též bájný roh, jenž zbořil hradby Jericha.)

To je tedy rámec, ve kterém policejní detektiv Meyer Landsman, nevěřící alkoholik s poněkud sebevražednými sklony, pátrá po vrahovi, jenž v sešlém hotelu, kde Landsman bydlí, sprovodil ze světa neznámého narkomana. Vyšetřování Landsmana zavádí do světa náboženských fanatiků, plánujících svržení arabské Palestiny, gangsterů, dodržujících přikázání talmudu, i indiá­nů, kteří naoko útrpně snášejí židovskou rozpínavost.

Chabon na osnově příběhu jako z americké „drsné školy“ Raymonda Chandlera nebo Rosse Macdonalda spřádá příběh, ve kterém se detektivka stává pouhým rukojmím jazyka. Autorovo kouzlo a popularita nespočívá v zápletce a fabulaci (jakkoli nápaditých), ale v mistrovské práci s jazykem. Čtenář se okouzleně veze na horské dráze umně spletených vět, objevných metafor a neotřelých přirovnání, jež dokáže překlenout i Chabonovu slabinu, nevýrazné konce knih. Tímto nešvarem trpí Kavalier a Clay, Konečné řešení i Policejní klub, ale přiznejme si, čteme Hluboký spánek kvůli tomu, abychom se dozvěděli, kdo je vrah Arthura Geigera?

Autor je překladatel.