Pryč jsou doby, kdy média neznala slovo neonacismus a hrozbu hololebé xenofobie snad ani neviděla. Dnes novináři proti neonacistům neohroženě bojují; občas tak moc, až jim vlastně pomáhají. Jde tu o přístup, jenž naše nacionalisty a nácky automaticky řadí k občanům jiné kategorie, na něž se tedy musejí vztahovat i jiná pravidla. Co na tom, že ostrakizace pomáhá v jejich mučednickém pocitu. Mediální diskuse, kterou rozpoutala banální skutečnost, že předsedkyně Národní strany P. Edelmannová obhájila disertační práci, je jen jedním z příkladů. Redaktorka L. Hloušková se v deníku Právo dne 13. 8. ptá politologa M. Mareše, zda „je normální, že šéfka ultrapravice Edelmannová na vysoké škole obhájí disertační práci na téma národ?“. Je normální se takto ptát? Vždyť co je logičtějšího nežli skutečnost, že student si pro svou práci vybere téma, jež je mu blízké a baví ho? Překvapivé by bylo, kdyby si Edelmannová vybrala cokoliv jiného a kdyby na svých radikálních názorech disertaci postavila a pak ji obhájila. Jenže nic z toho se nestalo a tak jedna předsedkyně zatím nevýznamné strany zase jednou okupovala významný mediální prostor a ještě se může cítit právem dotčena.