Nořit ruce do vody

času. Jít až na samé dno

budoucnosti, jež neprodlévá.

Sestupovat za zvuky,

které předtím nikdo nezaslechl,

a vědět, že neexistuje

život a naděje.

Rozmotávat klubko

uvnitř duše

a svlékat mýty

jediným zášlehem oslňujícího světla.

Žít pro dnešní život,

a ne pro život zítřejší.

Být stále na samotné

špičce meče.

Zvolna pít čas

– náš čas a naši nicotu.

V noci laskat

zmáčené hvězdy.

A ve dne polibky,

v nichž ostává bolest

a naznačuje tak, že je tu něco

divného, co nemíjí.

Ze španělštiny přeložil Jiří Holub.