Zdá se, že jsme již dostihli „vyspělý“ svět, a tak je zcela běžné, že řediteli téměř čehokoliv se stávají vystudovaní manažeři. Jakmile se stanete univerzálním manažerem, máte vystaráno. Můžete si přecházet mezi jednotlivými organizacemi a obory, jak je vám libo. Trochu to připomíná střídání fotbalových trenérů nebo ministrů: když nejste na jedné štaci úspěšní, můžete to po chvíli zkusit jinde. A tak byl manažer Ježek ve vedení Národní knihovny nahrazen manažerem Hazukou a manažerovi Mathému se sice připletl do cesty umělec Hlaváč, ale díky spřízněným manažerům to nakonec dobře dopadlo. Zatím posledním manažerem v umělecké branži je Milan Bufka, který šéfoval recyklaci plastů, papírnám a plzeňské Škodovce. Teď bude ředitelovat Galerii hlavního města Prahy, kam ho dosadil stranou jmenovaný manažer Richter. Tihle muži snad tuší, kudy plynou finanční toky, a možná pomohou jednotlivým organizacím ušetřit pár nepotřebných lidských zdrojů. Vědí své; nečekají, že v kulturních institucích jim bude někdo dávat z veřejných peněz něco navíc. Daleko před nimi stojí ve frontě banky, dálnice, vojenské stíhačky a dokonce i čeští kapři.