Sochař Pavel Hošek (1976) pochází ze Zlína. V letech 1995–2001 absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění, Školu Socha II, u prof. Jindřicha Zeithammla, kde mu byla během studií dvakrát udělena ateliérová cena za ročníkové realizace (1997, 2000). Roku 1999 pobýval na stáži na Staatliche Akademie der Bildenden Künste v Karlsruhe a v roce 2003 působil jako rezidenční umělec v ateliéru MK ČR v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově. Sochařské dílo Pavla Hoška tematizuje proces a možnosti odhmotňování prostoru či prostorového, strukturálně jasně definovaného jádra. Elementární geometrické prvky a jejich skladebnost slouží Hoškovi k pojmenování prostorové zkušenosti, která se postupně komplikuje. Elementy ztrácejí prostorovou kontinuitu, stávají se pouhými kresebnými obrysy, častokrát neúplnými. Jsou to sondy do třetího rozměru, objekty naznačující napětí mezi řádem a nahodilostí, které je někde drženo v čistě abstraktní rovině, jinde vztaženo ke konkrétnímu účelu. Ten autor často glosuje jemně zastřenou ironií, propůjčující objektům nové významové konotace (Garsonka, 1999; Šatny, 2007).